Nesnáším ty trapné momenty, kdy se s mnou některé češtinářky neustále chtějí vybavovat - myslí si totiž, že sdílím jejich nadšení. Já se skutečně nerozplývám nad slohovkami, neprožívám básničky ani romány a nejraději bych tenhle předmět zakázal. Jenže kdykoliv je chci utnout a přerušit ten jejich monolog, který jenom zdvořile odkývávám, nedokážu to - nemám srdce na to jim říci "ne".