To ten čas letí... před 12 lety jsem se zrovna plížil garážemi Světového obchodního centra a rozmisťoval balíčky nanotrhavin na nosné pilíře, když koho to nepotkám! Chajim Rabinowicz ze světového sionistického spiknutí! "Šalom, Chajime, co ty tady?" "Ale, to víš, taková běžná zahraničněpolitická mrzutost, nafasoval jsem od Mossadu malou jadernou pumu, prý to tu má vyletět do luftu. Plánujeme trochu překopat politickou situaci na Předním východě, potřebujeme omezit vliv politického islámu." "Počkej," zarazil jsem se: "Já jsem tu taky kvůli... ehm.. ohňostroji. V devatenáctém patře jsou v trezoru nejmenované právnické firmy naše interní dokumenty, které od nás vynesl jistý zrádce. Musí zmizet, nejlépe i s celou budovou!" "Pardon, že vás ruším," ozvalo se zpoza zaparkovaného Chrysleru Cirrus a pod zářivku vstoupil muž v širokém kovbojském klobouku žvýkající stéblo trávy: "J. R. Rich, ropný vojenskoprůmyslový komplex, zrovna tu instalujeme nádrže s napalmem. Musíme získat přístup k iráckým ropným polím. Nebudeme se navzájem plést do cesty, že?" "To bych vám ani nedoporučoval, sáhibe," zaznělo shůry a odněkud z výtahové šachty se na laně spustil vousatý stařec v burnusu. "Rašíde, kamaráde, dlouho jsme se neviděli!" zajísal Chajim: "Pánové, dovolte mi představit vám Rašída ad-Din Sinana, známého též jako Stařec z hory, vůdce mocného bratrstva assassínů. Rašíd je výborný člověk, čestný protivník! Co ty tady děláš, Rašíde?" "Inu, co by... znáš to, antrax sem, antrax tam... musíme dostat v příštím období do úřadu islámského prezidenta." mávl rukou Rašíd. V tu chvíli jsem si všiml, že nás ze stínů někdo sleduje. "Vidím tě. Vylez!" zařval jsem. Zpoza dalšího nosníku se vynořila nervózní hlava univerzitního profesora. "Ty jsi zase od Rosenkruciánů, co?" zamračil jsem se: "A vsadil bych se, že tu něco podminováváš, co? Nemáte vy být náhodou banda pacifistů?!" "Já se hrozně moc omlouvám," podrbal se rosenkrucián na nose: "Ale dostali jsme do vedení nového člověka, vlastně není od nás, ale prý je to schopný manažer a umí líp komunikovat naši mesidž. A rozhodl, že máme přestat šířit pamflety a jít s dobou." "Well, to bude dneska pěkný ohňostroj, když jsme se tu takhle sešli," rozesmál se J. R. Rich, "dorazí na tuhle party ještě někdo?" "Snad ne," usmál se šejk Rašíd, "mne osobně sice kontaktoval jeden snaživý diletant, ale když jsem se ho optal, co chce dělat potom, až to tu vyhodí do povětří, k jakému ďábelskému plánu to má posloužit, zjistil jsem, že vlastně ani neví, že mu stačí, když bude v televizi. Rozmluvil jsem mu to a..." V tu chvíli se budova mocně zatřásla. Lampy se rozkývaly a pohasly. Odněkud zazněl lidský křik a cosi jako poslední zasténání proudového motoru. "...a ten debil si evidentně nedal říct, u Prorokova vousu!" protáhl obličej šejk Rašíd. "Zasraní amatéři," odplivl si pan Rich. "Oj gevalt..." zaklel Chajim. "No, tak asi abychom zase šli, že," povzdechl si rosenkrucián. Takže ano. Chápu, že mi to asi nikdo neuvěří, ale je mi líto. Útok na WTC má na svědomí skutečně jen a pouze Al-Kajda.