Čekal jsem na Karláku na tramvaj a pozoroval cizího pána, měl křivé nohy, chodil o berlích, podle jeho oblečení, igelitky a neoholených vousů vypadal na bezdomovce. Shodou okolností nastupoval do stejné tramvaje a do stejných dveří jak já. Šel přede mnou a belhal se do schodů. Lidé, co stály vedle mě šli k zadním dveřím. Přiznám se, že i mě nejprve problesklo hlavou, že nastoupím jinýma dveřma, ale místo toho jsem se zeptal, jestli nepotřebuje pomoct. On velmi příjemným hlasem poděkoval a řekl, že to zvládne. Po usednutí na sedačku na mě ještě děkovně pokýval hlavou. Podle jeho projevu si myslím, že nebyl bezdomovec, jen zřejmě kvůli jeho zdravotní situaci přišel o práci, asi i přátelé a přežívá z ne moc vysokých dávek. K ničemu se nepřiznávám, jen chci říct, že nemůžete lidi soudit na první pohled a ani podle vzhledu. Nechovejte se jako dav, udělejte něco jinak a ukažte, že jste člověk!