Otec mě zmlátil, když zjistil, že hraju Vietcong za Američany...

Jsem Čech. A i když je tohle přiznání Vietnamců musím to napsat. Konečně někdo našemu národu ukazuje jak se pracuje od ráno do večera. U baráku máme dvě večerky, českou a vietnamskou. V české je obtloustlá, protivná prodavačka, která má otevřeno od 11:00 do 15:00 jak za komančů a ještě tam nic nemá. Vedle je příjemná vietnamka, která tam je od 08:00 do 20:00, plný regály. A když mi v něčem nerozumí nebo já jí, začnem se oba smát.

Byl jsem svědkem toho největšího rozdílu mezi Cikány a Vietnamci. Na cestě zpět z práce do mé rodné vesnice jsem se posadil na nejzadnější místo v autobuse (na tzv. "pětku"). Vedle mne se posadil mladý Vietnamec se svoji menší sestrou - předškolačkou. Po cestě si také nastoupili tři Cikáni a cpali se na dvě zbylá volná místa. Vietnamský klučina, říkejme mu Nam, vzal sestru na klín a vše by bylo v pořádku, kdyby se Cikánský hoši nezačali předvádět a pouštět nahlas hudbu. Upozornil je, velice slušným způsobem, že to ruší nejen ostatní spolujezdce, ale také řidiče. Ohradili se tak sprostě s rasistickými narážkami, až se mi z toho zatočila hlava. Nadávali mu do žlutých sviní a posílali ho zpět z "jejich!" země. Namík neztratil hlavu a defensivně vzal sestru a oba dva se šli postavit ke dveřím. Já jsem je následoval, protože vedle - těchto individuí jsem sedět nechtěl. Řvaní samozřejmě pokračovalo až na konečnou a nikdo s tím nic neudělal. Obdivuji toho mladého Vietnamce, že se proti nim dokázal postavit, když ani celý autobus nekvákl, avšak nepodlehl agresi a nepřidal se k jejich sprostotě.. Udělal jsem si o těchto dvou národnosti jasno a vím, kterou mám v české zemi raději.

Mám problém najít svoje jméno na Coca-Cole.

Určitě všichni všichni znáte kẹo dừa ne? (kokosové bonbóny) ... moje máma je má ráda a ráda je taky nabízí zákazníkům ... když jim zachutnají, ptají se: "to je ale dobrý, co to je?" ... mamka, protože jí dělá problém vyslovovat S na konci slova, s úsměvem odpovídá: "TO KOKOT"

<a> Dneska jsem málem umřel smíchy <b> Co se stalo? <a> Sedíme v učebně a chystáme se na písemku. A profesor říká: ""Pište čitelně a v jazyce, který jste se učili na základní škole."" <a> A vedle mě nějakej Vietnamec: ""No, když myslíš."" (zdroj: http://www.lamer.cz/quote/71300)

Jsem Vietnamec.

"To na mě jednou v metru řval nějakej chlápek: ""Vypadni domů, ty zmetku, akorát sem jedete a berete nám práci!"" odpověď: ""Promiňte pane, bohužel jsem na vysoké škole a nezaměstnaný, ale jestli jste si chtěl otevřít večerku nebo prodávat na tržnici, tak věžím, že vám v tom nikdo nebude bránit ani teď""."

Ten pocit, když porazíte Čecha v dobyvateli na téma česká historie a literatura :)

Nejlepší dárek k Vánocům >> oblečení z našeho obchodu. Děkuju mami.

Facebook je jako vietnamská tržnice... Sluší sluší ...

byla jsem zvolená jako nejlépe oblékaná holka na škole a kamarádky se mě zeptaly, kde nakupuji oblečení, tak jsem jim řekla, že přece u nás v krámku :D A ony k nám od té doby chodí pořád nakupovat, ale já přitom nakupuu v Zaře a Topshpu .DD

Hrozně zbožňuji a respektuji Čechy, kteří nás jako Vietnamce v Česku brání a chápou jak to chodí. Vždycky, když se někde najde článek, který by vietnamskou komunitu v Česku jakkoliv urážel, jako první v komentářích hledám pozitivní české názory :D Na druhou stranu, nesnáším Čechy, kteří si pletou Asii s Čínou. Jakmile uvidí asiata = ""Hele, Číňan"" Uvidí hůlky = ""Čínský příbor"" Uvidí kanji = ""Čínské písmo"" Uvidí mě = ""ČÍNGČONGČONG".

Česko-vietnamská společnost: Pokud se situace bude vyvíjet tak, že v ČR budou povodně dvakrát do roka, uvážíme pozastavit import rýže z Vietnamu a začneme ji plošně pěstovat na příhodných úrodných místech.

Když mi na párty nějaký neřád nadává do mé krásně slunečné docela opálené barvy pleti či urážejíc mé rozkošné přímočaré oči a také jejich jiskru, srovnám ho se zemí svou pěstí plnou hněvu, uložím do stabilizované polohy a zavolám mu rychlou. Protože to je moje cesta ninji...

Chtěla jsem jít na brigádu, bylo to venčení psů. Nevzali mě

Jsem Češka a když jdu do nějakého vietnamského krámu, vždy pozdravím, prodavačům vykám, u kasy poděkuji a při odchodu opět pozdravím, stejně jako v kterémkoliv jiném obchodě. Dělá se mi špatně z Čechů, kteří prodavačům tykají, oslovují je "hej ty", nebo ignorují, dělají si legraci z jejich češtiny, ihned smlouvají o slevu a tváří se, jako by Vietnamci byli póvl.

Jsem Čech, ale když někdo řekne, že vn večerky berou práci Čechům začínám vzteky fialovět. Kdo Vám brání v tom pronajmout si prostor, jezdit do Kauflandu každý týden pro zboží, vstávat za tmy, otevírat za rozbřesku, zavírat po setmění a dojet domů v načaté noci? To je podnikání zhýčkaný Čechu! Všichni máme stejné podmínky, jenže to bychom museli zvednout ty svoje líný evropský zadky a nenadávat po hospodách a nebědovat na pracáku. Peace, yours RP.

Jsem Čech a přiznávám se, že jsem ještě nikdy neviděl blbého Vietnamce. Za to blbejch Čechů je tu jak nasráno

Nesnáším, když po mně chce Čech přeložit čínské znaky

Minulý pátek (28.2.2014) přepadl ozbrojený lupič vietnamskou večerku. Odnesl si přes několik SET TISÍC. Naštěstí se jednalo jen o "tiền âm phủ". :3 ____________ tiền âm phủ = "falešné" peníze, které používáme ke svým obřadům

Můj nejlepší kamarád je arab a často se vídá i s mojí mámou, ze srandy mu občas říkám hej negře :D ... od té doby si moje máma myslí že se jmenuje Negr.

Ještě jednou uslyším Čecha říct že: "Vietnamec nebo Číňan to je stejný..." Tak mu pořádně natáhnu.

Jsem Vietnamka a vyrostla jsem v ČR. Mluvím plynně česky a bohužel prachbídně vietnamsky. Naši mě kvůli známkám nebili, zato mě párkrát profackovali za hysterické výlevy v pubertě. Nenosím podpatky, koktejlky ani neposlouchám rap. Zato mám ráda oldies, Hrubínovu Romanci pro křídlovku, Divadlo Járy Cimrmana a šumavské lesy. Rozeznám houby a znám většinu trampských kytarovek.. Naši mě nikdy neposlali na prázdniny do VN, bylo to na ně moc drahé. Při VŠ jsem si sama vydělala na letenku a pobyt, přibrala českého přítele, a letěli jsme do Vietnamu s batohy na zádech. Svoje příbuzné jsem poznala a oni nás vřele přijali. Zbytek pobytu jsme procestovali na vlastní pěst. Svou druhou zemi jsem si zamilovala a pár věcí srovnala.. Hlavně to, že domov není jen jedno místo, že je úplně zbytečné si vyčítat, kdo kam patří a kam by se měl vrátit. Malichernosti hážu za hlavu, v mym životě na ně není čas.. I takoví můžou být Vietnamci, jako já a moje rodina. PS. A máme psa! Živýho a zhýčkanýho.)

Češi tím mám na mysli většinu nás Vietnamce považují jako podřazenou rasu. Př. když si Čech vybaví Vietnamce řekne si že je to jistě nějaky podnikatel a nebo dealer drog. Ovšem mladá generace tak jsou to většina studenti. Nemáte ale ponětí jak my se cítíme na veřejnosti. Znáte ten pocit když jdete do Kaufu nakoupit s plným košíkem a všichni na vás koukaj jak hladoví? Ten trapnej pocit a to jen proto, že jsme Vietnamci. Jsem hrdý na to, že jsem Vietnamec, ale jen kvůli tomu pocitu, bych nejraději byl bílej jen kvůli tomu, aby se na mě přestali dívat. Naši rodiče buduji mladším generaci budoucnost, ženou je kupředu, mají dobrý vztahy s Čechy, pak sem příletí nějaký Vietnamec z Vietnamu jen proto, aby tady začal obchodovat s drogama a tím ničí jména Vietnamcům, co si tu vydobyli respekt a uznání. Já osobně tyhle týpky nenávidím a ještě ke všemu neumí česky. Nejvíc mě zahřeje u srdce, když slyším Čecha říct, že má Vietnamce rád :) a nebo nás v něčem chválí. Neodsuzuju Čechy, ba naopak je mám rád a žiju tady rád :)

Vsadím se, že 99.99% Vietnamských dětí neviděli svoje rodiče si dát pusu :D

Když rodiče nejsou doma, jím vidličkou.

Jsem sice Češka,ale jedno je jistý.. Kdo nezažil vietnamský karaoke, neví,co to je party hard :))))

Nevím jestli mě mají rodiče vůbec rádi. Každý den mi opakují jak jsem k ničemu, srovnávají s každým známým(a už vůbec nechápu srovnání s boháči ze Sapy, kteří nikdy nemuseli pracovat) občas se objeví věty proč jsem se vůbec narodil. Nevím co mám ještě dělat abych se jim zavděčil. Starám se o obchod, jezdím do Sapy pro zboží, pracuji 14h denně(8-19h obchod a potom doplňování zboží a úklid, každý s velkým obchodem to zná). Vyřizuji jim papíry a všechny další kraviny. Nikdy jsem si nemohl najít kamarády, protože jsem musel ihned po škole do obchodu. I přesto jsem školu miloval a chtěl jsem studovat co nejvíc/nejdál jsem mohl, bohužel rodiče asi nemají stejný názor a moje vzdělání se zastavilo na Bc. Nevadí mi práce, dřina, nemožnost studia ale vadí mi, že s rodiči nemohu mluvit. Vždycky jsem ostatním dětem záviděl to, že si mohly s někým popovídat, svěřit se. Pohled na smějící se dítě s tátou nebo mámou bylo, jako bodnutí do srdce. Nestarali se o moje studium, byl jsem velmi smutný, když se moje rodiče za ty 4 roky ani jednou neobjevili ve škole(SŠ), na základce chodila moje teta na třídní schůzky. Vůbec nechápu proč se rozhodli pro další dítě, když se k němu teď chovají stejně, jako ke mně. Je velmi smutné sledovat, jak vaši rodiče odjíždějí na dovolenou do Německa, Itálie nebo Řecka a vy sám víte, že nikdy jinou zem neuvidíte. Někdy mám chuť se rozeběhnout pryč a už se nikdy nevrátit ale pokaždé, když to chci udělat tak si vzpomenu na bráchu, kterého by čekal stejný smutný osud. Modlím se abych jednoho dne mohl s bratrem utéct a nikdy se nevrátit, horší život už ani není. Proto vy, kteří máte fungující rodinou buďte za ní rádi! Nejhorší je, když máte rodiče velmi blízko ale zároveň velmi daleko. Vyměnil bych cokoliv abych poznal rodičovskou lásku.

Pocházím ze smíšeného manželství. Máti (M) je Češka, otec (O) Vietnamec. Tuhle jsme byli u známých a hostitelé (H) se ptají: H: "Co si dáte na pití?" M: "Já bych si dala turka." O: "Takže Vietnamec už tě nebaví jo?!"

Sním o sjednocení všech VN večerek pod jedno neporazitelné impérium.

Jsem Vietnamec studující vietnamistiku na FF UK. Myslím že nejpotupnější (a zároveň nejvíce motivující) chvíle byla pro mě ta, když jsem zjistil, že má česká spolužačka disponuje lepším vietnamským přízvukem než já. :D

Vždy, když mi nějaký Čech pochválí moji češtinu a pak se zeptá, jak dlouho tu jsem, odpovím měsíc nebo dva :D i když jsem se tu narodil. Je sranda pozorovat jejich pohledy, se pak cítím jak pán. B|

Když bereme něco o Asii...všichni se na mě začnou koukat jak na debila -_-

Ve škole si ze mě dělají prdel, že jsem Vietnamec, že žereme jenom rýži a takový trapný kecy, jak vždy mívají, ale pak když si přinesu vietnamské jídlo do školy (com rang, mi xao ... ), tak mi lezou do zadku a žebrají. Bitches love vietnamese food. :D

Level: Asian

Jednou se mě zeptal kámoš (Čech), jak se řekne vietnamsky "Čůráku", tak jsem ho naučil "Tao la thang cho" a on to říká každému Vietnamci, kterého potká :)

Nosím si jako svačinu do školy sendvič, bagetu nebo obyčejnou sušenku a spolužáci hned mají kecy, že můj fotr má stánek, večerku nebo potraviny! Doprdele, tak to si mám koupit kondom ke svačině nebo co, aby drželi hubu? Jinak otec vlastní restauraci a kung pao si do školy brát nebudu.

Ten pocit, když telefonujete s rodiči a najednou si uvědomíte, že se vaši spolužáci ztišili a pozorně naslouchají, o čem si spolu bavíte. :D

Když jsem byl mladší, spolužaci se me často ptali, jestli dostávám od rodiču zaplaceno, když tam trávím většinu svého volného času. Hodně jsem nad tím v té době přemýšlel a začal jsem požadovat od rodičů zaplaceno za mou vypomoc. Samozřejmě odmítli. Mamka mi vysvětlila, že všechno co dělají, tak dělají je pro mě. Jednou mi vše přenechají a bude na mně, jestli to prodám, nebo budu pokračovat v jejich podnikání. Také se mne zeptala, jestli mi něco chybí, jestli na něco potřebuju peníze, že jsem si řekl o penize za práci. Uvědomil jsem si, že me vlasně rodiče živí celý život, dávájí mi peníze a že mám vlastně víceméně vše, co k životu potřebuju. Začal jsem nad tím vším uvažovat jinak. Vše co delám, dělám vlastně pro sebe. To, že jsem o víkendech v krámě a pomáham rodičum, aby se mohli věnovat například nejakému rekreačnímu sportu, nebo si prostě šli odpočinout. Zato si přeci nemůžu říkat o peníze. Tohle přiznaní, ma za cíl otevřít oči, někteřím jedincům, kteří si neustále stežují, že musí pořád pomáhat a nedostavají žádné peníze, tak je kradou rodičům z kasy. Okrádáte sami sebe.

Právě prožívám svůj český sen... Otevřel jsem si v Praze večerku.

Cítím se divně, když si píšu s nějakým Čechem a musím po něm opravovat gramatiku...

Ten pocit, když si užíváš první dny prázdnin prodáváním v obchodě :) How enjoying.

Strašně mě štve, že si v The Sims nemůžu vytvořit Vietnamce. Hlavně, že tam maj negry...

Vietnamské drby jsou rychlejší než světlo.

Chtěla bych někdy vidět Vietnamskou rodinu ve Výměně Manželek.^^

Jsem Čech a dlouho jsem si myslel, že mám přísné rodiče, než jsem si přečetl Přiznání Vietnamců :D :D

Otec za mnou včera došel, že bych se už měla začít rozhodovat, na jakou vysokou školu půjdu.... Maturovala jsem v květnu, na VŠ už jsem od září... ;)

Nesnášim to dusno, který vás praští do obličeje, když vyjdete z letadla do vn.

Na základce jsem v 8. třídě prodával ve škole zbraně (teleskopy, boxery) měl jsem z toho dost dobrý obchod. Pak mě jeden debil prásknul ředitelovi na Kosarce a dostal jsem ředitelskou důtku :(( našim jsem řekl, že to je pochvala ze školy, ptz neuměli česky :)

Taky vám říkají rodiče, ať pijete mléko, abyste byli vysocí ? :D

Když se nějaký Čech chce dozvědět víc o vietnamštině, tak se pak dostaneme k výslovnosti a intonaci, kde začíná sranda. Já si vždycky vezmu na příklad nějaké vietnamské slovo, které má co nejvíce variací, co se týče čárek, háčků atd. a přitom to pořád má nějaký význam. Dám příklad...napíšu následovně a pak mu to pár krát přečtu, aby to pak mohl zopakovat. JÁ: co, cò, có, cỏ, cọ, cô, cố ,cổ, cỗ, cơ, cờ, cớ, cỡ ČECH: kokokokokokokokokokokoko ...s udiveným výrazem pak říká, že to přece zní stejně

Když jsem byl malý, trhal jsem tátovi šedivý vlasy každej za korunu .

Nesnáším, když po mně chce Čech přeložit čínské znaky :-/

Ahoj lidi, chtěla bych se vám s něčím svěřit, tak doufám, že mě nezkritizujete za to. Od malička jsem si užívala jsem si života, jako každá obyčejná holka, chodila jsem do školy, měla spoustu kamarádu. Taky jsem si našla kluka, byl to Čech. Nedokážu o sobě říct, že jsem krásná, ale ten kluk mi opravdu vrazil kůl do srdce. Prostě mi řekl, že jsem tlustá, opravdu mě to ranilo. Začala jsem tedy hubnout, sportovala sem a dělala všechno možné,aby mě měl více rád. Ale mu to nestačilo a rozešel se se mnou. Řekl, že se za mě stydí :( Tohle už bylo na mě moc, protože já ho milovala a tak jsem přestala jíst, a když už jsem musela, tak jsem to vyzvracela. Žila jsem tím, že jsem prostě moc tlustá. Za 3 měsíce jsem zhubla asi 25 kilo (65-->40), bylo to už na mě hodně výrazné, ale nikdo si toho nevšímal. Jednou, když jsem byla ve škole, se mi udělalo špatně a omdlela jsem. Když jsem se probudila, už jsem byla v sanitce. Hospitalizovali mě asi na 3 týdny a musela jsem být na kapačkách. Když mě pustili všechno bylo v pohodě, ale já jsem pořád nebyla se svým tělem spokojená. A byla jsem za měsíc znovu hospitalizována. Tentokrát jsem tam zůstala ještě déle, protože zjistili že mám rakovu. Ten kluk za mnou přišel a chtěl se mi omluvit, ale já jsem se na něho nemohla ani podívat. Doteď k němu pořád něco cítím, ale já prostě nemůžu :( Bolí mě to a mrzí mě to všechno. Po pravdě v té nemocnici ležím právě teď, opět na kapačkách a přemýšlím jestli to má cenu ještě žít. Už nemám své krásné vlasy, jsem hubenější než jsem chtěla a jsem smutná. Bolí mě když vidím rodiče jak kvůli mě brečí, bolí mě to, když si představím, že tu možná už brzy nebudu. Mrzí mě všechno špatné, co jsem kdy provedla. Tímto vám chci všem jen říct, užívejte si života dokud můžete, ať vám někdo ublíži, nebo ne. Nestojí za to trpět. Máte kolem sebe ty nejlepší lidi co se vás vždy zastanou. A chci taky pozdravit a poděkovat mým kamarádkám, které tu pro mě vždy byly a budou a hlavně moje milované rodiče. Bez nich bych tu už možná dávno nebyla, protože oni jsou ti co dřou, aby mi zaplatili růzžná léčení a chemoterapie. Takže si vašich rodičů laskavě važte!! CON YEU BO ME <3

Česko-slovensko má Vietnamce :) http://play.iprima.cz/cesko-slovensko-ma-talent/csmt-iv-6-vu-khac-dinh-keydee-vystoupeni

Vždycky mě sere, když jdu na ulici naproti pejskařovi a on se snaží toho psa dostat, co nejdál ode mě...

Dávám palec nahoru Čechům, kteří se snaží jíst hůlkama...hlavně když si dají rizoto, který dostanou na talíři a pak to jí "hodinu" :D

Nikdy se nemusím bát, že nebude doma nic k jídlu.. Vždycky je tu mì tôm :D (mì tôm = instantní nudlová polévka)

Z celého svého žlutého srdce nenávidím umývání nádobí... hlavně na oslavách....

Docela hodně mě štve, když k nám do krámu přijdou mladí lidi a tykají mým rodičům. Oni si mysli, ze když rodiče neumí pořádně česky, tak jim budou tykat a brát je za kamarády? Akorát to poukazuje na jejich nevychovanost a inteligenci. Na druhou stranu, když jsem v krámě já a vykají mi starši lidé, tak si toho velmi cením.

Rodiče žijí v ČR už přes 20 let, za tu dobu se ještě pořádně nenaučili česky, ale když já dostanu 2 z francouzštiny, tak mně zjebou.

Jednou se mi stalo, že mě rodiče pochválili :D

Nesnášim háčky a čárky ve Vietnamštině. Když napíšeš třeba "cho", může to být pes, dát, čekat, blinkat, místo, hra, vozit, trh,... Pak si spleteš třeba otce s nočníkem nebo s krávou.

,,Hele, hele, řekni něco vietnamsky!!' ,,Neeeee (shy)" ,,No tááák se ti nebudu smát." ,,Co třeba?" ,,Něco" ,,Takjo... Mày là con chó" ,,Hustýýý..." ,,Ja vim (laugh)"

jsou prázdniny = čas pomáhat na plný úvazek u rodičů v obchodě :))

Šťastný nový rok všem. :)

Zatímco Češi se scházejí na pokec u pivka či jiného alko, Vietnamci se VŽDY scházejí u žranice :DD

nesnášim neohlášené vietnamské návštěvy.. :/ prostě zničehonic BUM a najednou 20 lidí v domě.. :D

Jsem Vietnamka z Brna, ktera nesnasi jine vietnamske holky (nerikam vsechny) , ktere se semnou nechteji bavit, protoze nemam bohate rodice, nemam iphone,styl, nenosim znackove obleceni a nemam na sobe tunu make-upu a ani pekna , sorry holky, ale je to povrchni a ne proto ,ze vam zavidim , ale spise naopak , jsem rada jaka jsem... pomaham rodicum jak nejvic to jde , musim se starat o domacnost , protoze jsou rodice cely den v praci az pozde vecer se vraceji ,varim , neprosim je o penize, nepotrebuju od nich na vanoce nebo na narozeniny drahe darky.. Myslite si, ze mam nudny zivot? Me to nevadi, delam to , co chci ja a ne to abych byla oblibena nebo "hot girl" jak tomu rikate ....

Holinky xD Level: Vietnam

Nepracuju v vietnamském obchodě. Nikdy jsem nejedl psa. Neumím vietnamsky. Neumím na mapě najít Vietnam. Nerozeznám vietnamce od číňana. Nikdy jsem nenakupoval na vietnamské tržnici. Neumím jíst činskýma hůlkama. Máma není vietnamka. Táta není vietnamec. Nikdo z rodiny není vietnamce. Uvědomuji si, že vlastně nejsem vietnamec! :O

Když mluvím vietnamsky a objeví se ve větě české slovo, řeknu ho s perfektním vietnamským přízvukem.

Miluju, když učitelé ve škole oslovují každého mého spolužáka příjmením a když dojde na mě, tak se zasekne a bádá, jak ho vyslovit, Nakonec to vzdá a řekne mi mým českým jménem.

Absolutně nenávidím chvilky, když se půl dne učím a pak mamka přijde zrovna, když jsem se doučil, a začne mít kecy, že furt hraju na počítači a že se vůbec neučím.

Udělal jsem prezentaci o TẾT (nový rok ve Vietnamu podle lunárního kalendáře) a učitelka si chtěla zkontrolovat, jestli ji nekecám, tak se zeptala vnky v jiné třídě. Ona ji řekla, že Tết je někdy v dubnu, že to je jen nějaký svátek, ale není to nový rok. @@. Potom co jsem to musel ukázat učitelce na wikipedii, tak ta vnka prej ""Aha, tak já nevím, já jsem to nikdy neslavila"". WTH?? To i můj kámoš, který je Čech, o tom zná víc než ta ""VIETNAMKA"".... mat goc

Většina Čechů říkají,že mají nějaké věci od Vietnamců a jsou vadné, protože se hned zničí! A nadávají !! Prosím podívejte se na ceduli, že je to made in China!!! Zboží made in Vietnam najdete v ČR jenom značkové ( converse, adidas,...) a nejsou vadné !! Přiznávám že tímhle nadáváním, mě štvou!

Šel jsem do české večerky, abych se zeptal, kde je nejbližší vietnamská večerka.

Nejhorší zlo jsou vietnamsky dabované filmy... pro vysvětlení - většinu filmů dabuje jeden člověk tak, že prostě jen čte, co říkají ve filmu.

V 6. trídě na základce jsem měl ve třídě Roma, který byl o 3 roky starší (propadl 2x) a pořád měl rasistický kecy na Vietnamce, tak jsem ho chtěl za to zbít, ale naopak jsem spíš dostal já od něho. Od té doby jsem začal cvičit boj. sport a přísahal jsem pomstu. Nedávno, před měsícem, jsem byl s kamarádama na diskotéce a ejhle ON. Šel kolem nás a hned nás začal provokovat, tak jsem mu tentokrát osobně vrátil všechny dluhy i s úrokama. Bože pomsta je tak sladká :)) Předci měli pravdu. Quân tử trả thù 10 năm chưa muộn! :v

Dneska jsem šel do večerky, a nakupoval jsem, a jedna paní se mě zeptala kolik stojí rohlíky, asi si myslela, že tam pracuji... rofl :D

Všude slýchám, jak jsme pilní, pracovití a hlavně chytří. Škoda, že to u mě neplatí :( :D

Neuvěřitelné, jak Vietnamci dokážou řvát do telefonu.

Ten pocit, když vaše máma má na fotkách na Facebooku víc lajků než vy..

Pokaždé když jedu do Vietnamu polovinu návštěvy strávím navštěvováním svých příbuzných, které ani neznám...

Víte jak poznáte ve Vietnamu turistu? -> Jde přes ulici přes přechod

Žena si vezme za manžela Vietnamce. Užívají si spolu svatební noc, když v tom žena řekne: "Miláčku, mám chuť na šedesát devítku." A manžel na to: "Myslíš smažené nudle s kuřecím masem??" __________ Một phụ nữ lấy chồng người Việt. Trong lúc đang hưởng thụ đêm tân hôn, người vợ nói: "Anh yêu, em muốn 69." Người chồng đáp lại: "Ý em là mì xào thịt gà?"

Znám jednu Vietnamskou rodinu z Ostravy, která každé Vánoce rozdává lidem bez domova jídlo. Opravdu si toho cením a fandím jim. Nikdy jsem neviděl, že by jim někdo z nás, Českých občanů, takhle pomáhal. Já osobně vždy bezdomovcům přispěju nějakou tou korunkou, kterou vylovím z kapsy, protože sám si toho nemůžu moc dovolit. Jinak opravdu (y) te rodině, odvádíte skvělou práci.

Když se koukám s rodiči na dokument a zvířatech, uslyším vždycky mnoho receptů ^_^

Když jsem byla mladší, tak se mi čeští kluci posmívali za můj původ. Teď za mnou lezou a vykládají jak sem nádherně exotická a že by chtěli vietnamku :D

zákaznice: ""Dobrý den"" já: ""Đồ đít đen"

Harry and Hagrid in Vietnam ^^

Jsem ráda, že jsem neztratila kořeny... Hodí se mi to například ve škole, tam si píšu taháky vietnamsky... :DDD

Miluju svoje rodiče! Nenutili mě chodit do krámu, domácí práce dělat samotného a přitom oni si seděli na zadku, být doma přes pracovní dny, tvrdě se učit, mít volno až o víkendu, neočekávali vyznamenání každý rok a za každou 3ku mě neseřvali jako psa. Poslední dobou na gymplu jsem měl 3ky a 4ky, uznali, že byla chyba mě dát na gympl (přihlásili mě na 8miletý), protože to pro mě nebylo. Na vysoké mám průměr 1,6 na nejtěžší technické škole v ČR. A moje vietnamština? viết và đọc tiếng Việt? Žádný problém. Nenutili mě mít jen vnmskou přítelkyni. Nemusel jsem lhát, že jdu spát ke kamarádovi, abych mohl na párty, nemusel jsem lhát, že jedu na exkurzi, abych mohl mimo město, nemusel jsem si psát omluvenky, abych mohl být doma. Vědí, že nejsem svatý, že na párty kouřím a piju, že nejsem robot. Chodím s nima do kina, na kafe, jíst do restaurací (ne jen tehdy, když se něco slaví a sejde se několik rodin), chodím s nimi sportovat, na dovolenou jezdíme každý rok (A není to jen Vietnam), probírám s nimi životní a finanční problémy. Nikdy nerozšiřujeme drby do okolí, neřešíme co si o nás ostatní myslí, jako všichni Vietnamci, nedokazujeme si naše bohatství. Miluju svůj národ, miluju vn lidi, ale nesnáším myšlenkové pochody některých, spíš většinu. A už vůbec nesnáším ty, kteří si stěžují na svoje rodiče a na jejich typičnost tvrdého vychování. Co si budeme nalhávat, vy jste zase typičtí vn děti v ČR. Umíte utrácet jen peníze svých rodičů, 100% volného času strávíte od nich, doma jste zalezlí ve svém pokoji u PC a naposled, když jste spolu byli někde na výletě, to bylo v dobách, kdy vás maminka ještě musela držet za ruku, ozvete se jim, jen když něco potřebujete. Jen se řídíme tím, co o vnmcích je typické: RODINA JE NA PRVNÍM MÍSTĚ. Bohužel, většina z nás to jen umí dobře tvrdit, ale praktikovat to už neumí. Rodiče máme takové, jaké si zasloužíme, jen je třeba jednat nejdřív u sebe a začít komunikovat.

nesnášim, holky co váží 30kg i s postelí, pak se fotí a dají tam popisek typu : "dạo này béo quá hic hic" (v posledni dobe jsem uplne tlusta) a nebo když jsou v posteli už přikryté a údajně jdou spinkat : "goodnight my loves" (samozřejmě s tunou make-pu). ubohé, jak si o komplimenty musí "nenápadně" žebrat. přirozenost je vlastnost asi už hodně vzácná co? :)

Nesnáším, když mi rodiče strčej do ruky telefon (který už vytáčí hovor) a začnou mi říkat, co chtěj. Připadám si pak jak retard, když musím poslouchat a "pozdržovat" obě strany, abych vstřebal všechno, co mi říkají v telefonu a ještě co po mně chtěj rodiče.

Tohle nesnáším,napíšu asi 10 přiznání a žádné nezveřejní na FB,jestli zveřejní tohle,tak se asi poseru a pak to sním...

Jsem Češka a každé Vietnamce závidím její krásné kvalitní dlouhé černé vlasy!

Je úplně jedno jak přesně se s Vietnamcem domluvíte, vždycky přijdou pozdě.

Mám velice moderní mámu... Místo toho, aby na mě řvala přes celý dům, že mám jít něco uklidit, tak mi zavolá přes svýho iPhona na Viber, aby mi vyřídila tuto úžasnou zprávu... Nejhorší je, že ji slyším i přes zavřené dvojité dveře, které oddělují naše pokoje... :D

Jednou neteř kámošky mé mámy šla nakoupit maso, akorát nevěděla, jak se řekne hovězí a místo toho řekla prodavačce "kilo tý vole". :D

Připadá mi, že na naší škole je víc hezčích Vietnamek, než bylo v Miss Vietnam České republiky 2014...

Největší zlo je umývat nádobí po nějaké velké oslavě... (kvůli vietnamskýmu stylu stolování)

když na Tết dostávám od příbuzných peníze, máma je vždycky zabaví a říká, že mi je u sebe uschová ... od tý doby jsem je už neviděl :-/ :D ...

Já ve všední den po 4 hodinové šichtě na mámu: ,, Mami, potřebuju se ještě učit." A ona: ,, Na co učit, když budeš pak prodávat." Hezké povzbuzení, když chodíte na gymnázium.

Proč Češi říkájí VNcům Čongové? Kdybychom jim říkali Hitlerové nebo Zemanové, jak by se asi cítili. A Kim-Čong je kokot.

na Vánoce si se sousedy navzájem vyměňujeme jídla - třeba řízky se salátem za závitky :D

Nesnáším, když po mně rodiče chtějí, abych šla na úřad, poštu, magistrát nebo někam zařídit nějaké papírování a já se třeba v něčem omylem spletu. Protože já fakt nevím, jak to tam chodí. A rodiče mě kvůli tomu vždycky seřvou a začnou mi nadávat, jak jsem blbá, že to v životě nikam nedotáhnu, že na to, že sem chodím na školu tak ani česky neumím atd.. Pak občas mám chuť se na všechno vykašlat...

Podle táty nikdo mě nebude chtít za ženu protože neumím vařit... :D

Nesnáším lidi, co napíšou Větnamec místo Vietnamec.. bych si nejradši vypíchla oči.

S tímto příběhem se určitě mnozí z nás ztotožňují! :)

Nikdy jsem nevěděl, co mám dělat, když se skanduje ,,Kdo neskáče není Čech".

Dnes k nám do obchodu přišla nějaká paní, která si nejspíš myslela že rodiče neumí česky a spustila: 'Já tohle hledat všude ale nikde to nemít. Ty mít?' Wtf? Lidi, neblázněte. Myslíte si, že když začnete používat slovesa v infinitivu, tak vám budeme rozumět víc, než kdybyste na nás mluvili normálně? To si nemyslím :)

Nejhorší jsou dva typy (extrémy) Vietnamek. První jsou takové ty tradiční, co sem přijeli celkem pozdě, konzervativní, hrozně vážné, myslící si, že sežraly Šalamounovo h*vno, hrozně oblíbené u starších, protože si hrajou na hrozně pokorné, vzorné, poslušné a milé, přitom se dívají skrz prsty na mladší generaci a drbou kde se dá. Co nesouhlasně kroutí hlavou nad piercingem, tetováním, krátkými sukněmi a vyjadřováním vlastního názoru. Druhé jsou naopak ty z hodně mladé generace. Zmalované Vietnamky, co se adaptovaly zas až moc dobře. Samej swag, mluva jak dlaždiči, všechno drahý a značkový, pařby, "mluvim jenom česky voe, Vietnamci jsou trapní, nikdy bych s žádným nemohla chodit". No a mezitím ty normální. Ty naštěstí převažujou. Díky Bohu za ně!

Ten pocit, když řeknete, že "nemám čím ..." a váš vn kamarád řekne: "Ty nemáš čím (chim)??!!!!!

Nejvíc nesnáším, když mě kamarádi prosí, abych je učil nadávat vietnamsky.

Soutěže v Českém jazyce, literární i recitační soutěže u nás ve škole zásadně vyhrávají vietnamci

Štve mě, jak všichni přes ty prázdniny vyrostli a já jsem pořád malej špunt.

"Prvák na gymplu -výzo samý jedničky....Rodiče: uhm Druhák....samý jedničky...Rodiče: uhm Třeťák....3 dvojky... Rodiče: Co jsi k sakru dělala, že máš 3 dvojky?? Je to tím notebookem, co jsi dostala??? Mám ti to sebrat?! "

Tu rejži bych zakázala aspoň na týden!!! Rodičům jsem uvařila českou gulášovou polévku s bramborama a oni si do ní dali rýži! :(

Nesnáším, když při večeři vypustí otec svoje myšlenkové pochody na téma, jak jsem k ničemu a co dělal on, když byl v mém věku včetně jeho oblíbené věty, že když se nebudu učit v budoucnu budu sbírat hovna abych se nakrmil. K tomu se přidá matka a začne mě srovnávat s ostatníma, jak jsou na gymplu, mají samé 1, jsou nejlepší na škole, nebo že studujou v zahraničí....úplně mi to zkazí náladu a chuť na jídlo, naneštěstí pro mě to dělají docela pravidelně pravidelně :/

Někdy mě mrzí, jak se k nám někteří Češi chovají...

Trochu je mi líto ženichů a nevěst, kdy na jich oslavu přijedou milion hostů, kteří je ignorují žraním a pokřikováním "Mot, hai, ba Ro!" ... ale mohli by na stůl přidat více krevet :D

Mám strašné dilema. Je mi 21 a nedokážu si najít normální vztah. Je to tím, že dříve když sem byl ještě malý špunt na základce tak jsem byl takovej ten tuctovej Vietnamec. Hodně jsem četl, chodil jsem do umělecké školy a učil se hrát na housle klavír a později kytaru. Kvůli tátovi sem hodně sportoval (plavání, fotbal, basketbal, stolní tenis a atletika), také jak je zvykem jsem ve škole býval premiantem a od 6 třídy se nestalo, že bych někdy chyběl na krajském kole MO. A právě v té době (9 třída) jsem tajně pokukoval po jedné Češce. Věděla to a začali jsme spolu "chodit". Dělal jsem jí domácí úkoly a však to znáte malej brejlatej zaláskovanej Vietnamec. Až pak jednou jsem se dozvěděl, že se mnou chodí jenom proto abych jí dělal úkoly. Tak jsem se sní rozešel a začal na sobě makat. Dostal jsem se na gympl vyrostl trošku (185 cm), vyměnil čočky za brýle a rozhodl se nedovolit mamce mě stříhat. Díky slušnému základu (sporty, knihy, hra na hudební nástroje) jsem neměl o slečny nouzi, problém byl v tom, že žádné nevěřím a podle mě ať už Češky nebo Vietnamky jdou jen na vzhled, peníze nebo dovednosti, aby se mohli vytáhnout před kamarádkami. Chtěl bych poznat holku, které nejde o tohle ale myslím, že bych měl vypnout korejský seriály a jít spát.

Vždy když vidím Vietnamku mluvící Česky, vypadající dobře a přibližné mého věku tak mám hrozný problém se udržet ji nezkusit ulovit, ale pokaždý mi v tom spolehlivě zabrání představa jejích bratrů a otce s mačetama za to, že si dovolila chodit s bělochem. Vždy si říkám jestli je moje obava opodstatněná.

Ten pocit, když si celá Sapa vsadí na Španělsko až na jednoho a ten to jediný vyhrál B|

Jednou byl u nás Čech na návštěvě měl žízeň, tak jsem mu nalil do sklenice nước mắm (rybí omáčka) a řekl jsem mu že je to Nestea. Jak se pak tvářil.. Muhahahah

Jde jasně vidět rozdíl přiznání Čechů a Vietnamců. Většina českých přiznání se píše o sexu a většina vietnamských o pomlouvání svých rodičů :D *TRUE STORY*

Přijímačky na FFU. Přijdu domů, mami tati mám 187 bodů, odpověď: ,,Ty testy byly nějaký lehký ne, kdes ztratil těch 13 bodů?!" Kámoš přijde domů a má 164 bodů, rodiče: ,,Dobrá práce, hlavně že ses dostal, nezajdeme si ven na pořádnou večeři?"

Ten pocit, když se učitelka zmíní o tom, že se dříve prodávalo všechno kvalitní (kožený oděv atd.) a ne jako dnes nekvalitní zboží od Vietnamců...pak se na vás koukne, zčervená, omlouvá se vám a říká, že to tak nemyslela. :D

Milí čtenáři, před dvěma týdny byla v Prima Diváckých zprávách odvysílána reportáž, ve které vietnamská žena opalovala před bistrem vepřové maso let-lampou a pak se s ním vrátila dovnitř bistra. Došlo zde k nedorozumění a redakci i moderátorce zpráv jsme poslaly email s vysvětlením, o co se jednalo. Zároveň jsme redakci zdvořile požádaly, aby se této reportáži vrátila a poskytla divákům toto vysvětlení. Do dnešního dne jsme neobdržely ze od redakce Prima Diváckých zpráv žádnou odpověď a naše vysvětlení nebylo divákům poskytnuto. Rozhodly jsme se proto, že zveřejníme obsah tohoto emailu, abyste vysvětlení znali alespoň vy. ""Vážená redakce, dovolte, abychom reagovaly na ""diváckou reportáž"", která byla odvysílána 18.11.2013 a která se týkala vietnamské ženy opalující maso let-lampou před bistrem (4:15): http://play.iprima.cz/divacke-zpravy/divacke-zpravy-18112013 V reportáži zaznělo: ""... tímto způsobem, tedy let-lampou, pracovnice bistra upekla celý kus vepřového masa a poté se podle divácké reportérky Lucie Kratochvílové vrátila dovnitř jídelny."" Rády bychom divákům TV Prima vysvětlily, že se nejednalo o konečnou úpravu masa, ale šlo o mezikrok při přípravě pokrmu Giả cầy, kdy se vepřová kolena a vepřové nožičky opalují, aby se odstranily nežádoucí chlupy, které řezník zcela nevyčistil. Navíc tím získá maso ""kouřové aroma"", které je pro daný pokrm typické. Například na tomto anglicky psaném blogu si můžete přečíst, že se takto opravdu postupuje http://vietnamese.asiastreetfood.com/braised-pork-with-galangal-lon-nau-gia-cay/. Podobný postup čištění (opalování) nožiček se používá i na českých zabijačkách. Můžete se přesvědčit např. na fotografiích tohoto webu http://www.ceskykutil.cz/pepuv-tip/tipy-a-triky/nastava-cas-zabijacek. Tento pokrm byl s vysokou pravděpodobností připravovaný pro osobní potřeby pracovníků bistra, protože se jedná o autentický a velice aromatický vietnamský pokrm, který se zatím českým strávníkům nenabízí. Zároveň zdůrazňujeme, že pro bistra na Sapě platí úplně stejné předpisy a normy jako pro jiné podobné provozovny a že jsou pravidelně podrobovány kontrolám hygieniků a dalších státních orgánů. S ohledem na výše uvedené Vás zdvořile žádáme, abyste se k dané reportáži v dalším vysílání Prima Diváckých zpráv vrátili a divákům poskytli toto vysvětlení. Děkujeme. S pozdravem Mai Huong Nguyen a Thuy Duong Trinh autorky blogu Viet Food Friends věnující se popularizaci autentické vietnamské kuchyně"" V závěru bychom rády dodaly, že vidíme velký prostor na zlepšení také na vietnamské straně. Budeme se snažit vyvíjet aktivity, které pomohou předejít dalším podobným nedorozuměním.

Snědl jsem sousedova psa.

Vždycky, když přiletím zpátky z Vietnamu do ČR, tak mám pocit smutku a prázdnoty i když jsem se v Česku narodila a měla bych tu být zvyklá :( hlavně je těžký si zase zvyknout na prázdnotu a ticho v ulicích :D

ten trapný pocit, když něco dlouze vysvětlujete rodičům a oni vás stejně nepochopí :-x

Je to jenom u mě, nebo když si rodiče o něčem povídají a zeptáš se, o co jde, tak řeknou ,,Je to věc dospělých." Když sem zjistil o co jde, tak to bylo něco, že někdo prodává ryby -_-

Čekám, až mě ve VN pustej přes cestu, pořád čekám...

Mám mladšího sourozence, který chodí na základku. Pokaždé když dostane za 2 tak rodiče seřvou mne, protože jsem ho to nenaučil.

#Mladá #Fronta #článek #Vietnamec #Dušan

Dostávám od rodičů dvacku a řikaj, že to nemám utratit všechno. -.-

Dnes jsem si v Sapě kupoval pomerančový napoj u pana s pojezdným "barem". :) během té chvilky, co mi to připravoval, jsem přemýšlel nad tím, proč vlastně nedáváme v Sapě v žádné restauraci dýško!!?? Vždyť ti lidé si to taky zaslouží! Tomu pánovi muselo být stejně jako mému tátovi, to byl asi ten důvod, proč jsem mu dal dýško :) překvapeně se na mě podíval a poděkoval... Proto vás všechny žádám, konejme podobné maličkosti pro naše lidi, kteří to tu nemají jednoduché... ;)

Nejhorší, když si rodiče kupují Samsung Galaxy nebo iPhone a neumějí to používat.

Štve mě, že mě matka dohání v Candy Crush -___- :((

Vždycky, když jdu ke strejdovi do večerky pro něco, tak mu to chci zaplatit, ale on to po mě nikdy nechce a říká, že to mám brát jako dárek. Jenže já mu to musím zaplatit nebo by mě máma seřvala, tak mu to musím za každou cenu vnutit. Položím peníze na kasu a zdrhám a on to po mně hodí nazpátek. A pak se tam 5 min hádáme, kdo si to má vzít. Já jako moudřejší nakonec ustoupím a ty peníze si vezmu a mámě pak říkám, že sem mu to zaplatil, ale ve skutečnosti sem si to nechal pro sebe. 3:)

Druhá nejhorší věc po české angličtině je vietnamská angličtina -_-

Dneska je vietnamský den žen. Všechno nejlepší našim drahým Vietnamkám^^

Nejhorší je být starším bratrem, který rozmazluje mladší sestru a v průběhu času si na tebe začne vyskakovat a nemá absolutně žádný respekt. Som posral.

Moje máma je zároveň mojí kamarádkou. Pomohla mi přečíst dlouhé přiznání ve vietnamštině a já ji překládám ty nejvtipnější. Otevřeně s ní mluvím o všech, od školy počínaje po kluky konče. Nemám před ní tajemství. Ještě před založením této stránky jsem si vážila toho, jaká je a do smrti si toho budu vážit. Prarodiče jsou přesně takový, jako většina vietnamských rodičů, ale ona nechtěla, aby její děti prošly tím samým. Přála bych všem, aby měli se svými rodiči přátelštější vztah.

Taky to máte stejně jak u mě? Když necháváte podepisovat ŽK a rodiče si všimnou vždycky tý nejhorší známek, ale těch jedniček si nevšimnou skoro vůbec jen tý nejhorší známky si všimnou....

Level: Vietnam

jednou jsem byl na kámošovo oslavě narozenin a měl jsem zapojenýho mobila do repráčku ... najednou mi volá matka a kámoši to zvedli ... bylo slyšet přes celou místnost jen: "dit me nha may o dau ma gio nay chua ve?!! (volný překlad: ty č***** kde vězíš že ještě nejsi doma?!)

Přiznávam se ,že v krámu rodičům pořád žeru jídlo :-DDDD

Nikdo mi nevěří, že mám dědu, kterej je o rok a půl mladší než já.

Ve škole: je ty si tak šikovná. Se divím jak ty vietnamci jsou tak pracovití. Doma: con luoi the,ko chiu hoc ji ca. Don phong di,may ko thay ngua mat a

Jsem Češka a mám vietnamského přítele. Kdykoli jsem u něj a přijede k nim nějaká vietnamská návštěva, tak se na mě usmívají, říkají jak jsem pěkná a ptají se, kdy bude svatba. Ale jakmile na chvíli někam odejdu, začnou mě pomlouvat a říkat přítelovi, že by se mnou neměl chodit, že to není správný a že se mnou nebude šťastný. Pak se vrátím a zase se usmívají a říkají, jak nám to spolu sluší. Upřímnost nade vše..

Jako malý jsem vždycky kradl hůlky a hrál si na Harryho Pottera.

Jím chipsy hůlkami!

Když jsou rodiče někde v práci nebo pro zboží a já jsem doma, uklidím, vyluxuju, umyju nádobí, ... abych jim udělala radost, ale když přijdou, místo toho, aby mě pochválili, ještě začnou s kecama: "Luoi chay thay." "Cha lam cai di ca." "Con gai con dua gi ma luoi the"... taky to tak máte?

Taky jste chodili k české paní na hlídání, když jste byli malí? Je to docela smutný, když na tebe nemaj vlastní rodiče čas, ale já toho rozhodně nelituju. Poznala jsem skvělé rodiny, které jsem brala jako svoje vlastní a doteď mi od nich choděj dárky k Vánocům :)

Dnešní rodičové jsou větší facebookáři než my, mladší generace.

Vždy, když jsem chtěl podepsat něco v žákovský, nechával jsem to na zítřejší ráno. Protože byli rozespalí a všechno viděli rozmazaně. :D

Jednou jsem začal nadávat vietnamsky na učitelku a ona mi napsala poznámku něco ve stylu "Váš syn nadával na vyučujícího" (nebo tak nějak). Pořád jsem přemýšlel o tom, jak na to došla, až sem nakonec došel na to, že kamarád mých rodičů má za ženu Češku a u návštěvy jsem zjistil, že jeho žena ona je ta učitelka a vietnamštinu docela dobře ovládala :(

některým českým úřednicím a prodavačkám bych za jejich nepříjemný xichty usekl hlavu :-/

Nenávidím ty vietnamské rodiny, které jsou bohaté, jelikož jejich děti si žijí v luxusu a neví, jaký to je, když jejich příbuzní si tak žít nemůžou. Nemusí chodit pomáhat do krámu, jen si užívají luxus, jezdí si 3x do roka do Vietnamu a mají vždy nejnovější iPhone a vše co chtějí. Bohatí spratkové, co si myslí o sobě moc, ale bůh ví, kde na to jejich rodiče vzali. Doufám, že toto přiznání bude schváleno, chci vidět, co si o tom myslí i ostatní Vietnamci.

K narozeninám jsem dostal notebook od tety. O 14 dní později ten notebook použivali úplně všichni bez mého povolení. A když jsem si nastavil heslo, tak najednou všichni na mě křičeli, že jsem sobecký. To snad není možný :DDDD -.-

Moje máma mě furt s někým srovnává..

Moje máma si vozí v autě pod sedadlem mačetu. Asi to není normální že? =D

Nejsme si jist jestli jsou moji rodiče pravý vietnamci protože : 1. Nenutí mě učit se nonstop . 2. Nenutí mě jim s něčím pomáhat . 3. Nevadí jim když dostanu ve škole 4 . 4. Nemají obchod nebo restauraci . 5. Nevaří každý den rýži . 6. Pustí k nám do domu i český kamarády u kterých nezná rodiče . 7. Nekřičí na mě když udělám chybu a prostě mi to vysvětlí .

Ten pocit, když má moje mamka víc lajků na profilovce než já.....

Moje rodiče neumí hodiny... je osm hodin večer a máma říká, že je jedenáct, ať jdu spát..... -__-

Žeru špagety hůlkama a je to lepší, protože nemusím slyšet zvuky příborů, které do sebe třou. Fuck yeah :D

Po několika příspěvcích ohledně vykupování zboží, sobeckém chování ze strany Vietnamců, neplacení daně a jiné, musím reagovat. Víte, z logického hlediska jsou ty slevy cílené. Vedení K*uflandu totiž moc dobře ví, že se dané zboží vyprodá. A vůbec neřeší, jestli to vykoupí Vietnamci. Jim totiž jde o peníze, zisk, cash o to jim jde (o penězích to bylo, je a bude). Neřeší, jestli zbude na toho či onoho. Mají v p*či. A pokud by jste vlastnili podobný supermarket (bez ohledu na národnost), tak také budete mít v p*či. Hlavně, že se prodá se ziskem, tím pádem bude cash. Co se týče daní, tak se také musím smát. ""Vietnamci neplatí daně!"" Otázka č. 1: Jaké daně? DPH? Daň z příjmů? Ekologickou? Spotřební nebo snad darovací? Otázka č. 2: Jak to někdo může vědět? V daňovém procesu výběru daně totiž platí zásada mlčenlivosti ze strany spráce daně, tak i poplatníka. (pro ty, kteří budou tvrdit, že všichni Češi platí daně, tak zkuste někdo vygooglit jména P.I.T.R, K.O.Ž.E.N.Ý;)) Osobně si myslím, že také přispíváme do státní kasy. Proč? Protože třeba u těch zboží, které tak rádi vykupujeme, platíme např. DPH. Myslíte si, že u pokladny můžeme říct, že to chceme bez DPH? Kdo si to myslí, tak je úplně vedle! Jinak asi nemá cenu psát, Vietnamci hodní, Češi zlí, nebo Vietnamci zlí a Češi hodní. Protože platí: 100 lidí, 100 chutí. (bez ohledu na barvu pleti, národnoust, víru)

z celýho svýho žluýho srdce nenávidím rejži !!!!

Když jsem u táty (Vietnamec), všichni říkají jak jsem vysoká. Jakmile přijedu domu a jdu do školy, moje sebevědomí klesá pod bod mrazu.. :D

Mám pocit, že už je skoro konec prázdnin a ne teprve začátek, protože naši mi neustále připomínají, že bych se už měla konečně začít učit...

Jednou, kdyz jsem neumel na test z ekonomiky, tak jsem ten test napsal vietnamsky. Druhy den mi ho dala napsat znovu a to uz jsem ho umel. Nekdy je vyhoda byt cizincem.

Upřímně nevím, kdo je ted prezidentem vnmu. Jedinýho prezidenta, kterýho znám, je Ho Chi Minh. :D

Na Silvestra jsme koupili ze Sapy ty červené petardy, které jsou typické pro svatby. To Češi ale koukali, co jsme měli za monstrum :-D AVE Vietnam!

Jsem Čech a dva roky chodím s Vietnamkou. Je krásná, inteligentní, miluju jí a neměnil bych. Nebojte se mít vztah s Čechem nebo Češkou. Nejste majetkem rodičů a jejich idejí.

Jednou mě napadlo, že napíšu knížku s názvem "Život Vietnamce"

Je mi 17 a zatím jsem se s klukem dostala nejdál a to byla pusa. Možná si myslíte, že jsem prostě nějaká hnusná holka, která tady závidí těm, co kluka mají. Nevadí mi, že se mi za ty moje "prachbídné" zkušenosti některé jiné vnky posmívají. Jen jim chci říct, že nebudu kvůli nim vymetávat parkety, spát s kdejakým, ... když tohle prostě dělat nechci. To raději teda budu za nezkušenou holku a doufat, že jednoho dne potkám někoho s kým bude mít cenu doopravdy být.

Rodiče mi říkali, že pokud budu spát s mokrýma vlasama, oslepnu.

Nesnáším Vietnamce, který je hodně zvědavý.. Když půjdeš nakoupit u Vietnamce, kterýho neznáš , tak hned se Vás ptá : " Cháu con nhà ai, bố mẹ cháu làm gì ? Nhà cháu ở Vn ở đâu ?"...WTFFF

Moje kulinářské schopnosti končí u "zapojení rýže".

Stala se mi taková zvláštní věc. Jela jsem metrem kolem 11 večer domů.. hned jakmile jsem si sedla, tak nastoupil nějakej holohlavej kluk. Jen co mě viděl, začal vyřvávat na celý metro šikmovočka zku**ená a vietnamský kokot. Rozhlédla jsem se kolem sebe a v celém vagonu jsem byla jediná asiatka. Věděla jsem, že to bylo na mě. Potom začal řvát že musí okamžitě pryč a na další zastávce si sedl do jiného vagonu. Oddychla jsem si.. věděla jsem, že by mi nic neudělal, ale ostatní lidi dělali že se nic neděje. Připadala jsem si jako židovka v roce 1939, která sedí v hromadné dopravě s Němci.

Takový to, když řeknete mámě, aby vám zkrátila vlasy o 2cm, a když jsem se na sebe podíval vypadal jsem jako skinhead.

Vždycky jsem chtěl mít syna, který se bude jmenovat 'Viet', a mladšího syna, který se bude jmenovat 'Nam' :D

Znáte ten pocit, když je svátek a jdete ven s kamarády. Já taky ne....

Občas, když potřebuji lepit papíry (třeba nějaká domácí práce) a po ruce není nikde lepidlo, tak to nahrazuji uvařenou rýží z rýžovaru.

Jednou si otevřu restauraci a pojmenuji jí Restaurace u Žlutého Vietnámka! :)

Vždy, když jedu na vícedenní školní výlet, mám absťák po vietnamské kuchyni a začne se zdát o cơm, nem, phở, thịt kho, rau xào tỏi atd ( a ne o psech, červech a kočkách se mi nezdá :D ) a doma se totálně přežeru :DD co více dodat než to, že vietnamská jídla jsou nejlepší <3

Připadá mi, že Češi vždycky dostávají o Vánocích drahé věci jako jsou třeba televize, notebook, tablet, PS3.....A my Vietnamci dostáváme jenom věci s průměrnou částkou jako třeba...oblečení apod.... Ale zase až bude Nový lunární rok tak zase dostaneme hodně peněz. :D

Nesnáším když mi vyletí rejže z nosu.

Nesnášim, když se někdo pokouší říct moje jméno Duc, pokaždý to zní jako dick...

Fakt nechápu svojí mámu,jsem třeba ve svým pokoji a ona na mě volá z kuchyně ať jí jdu pomoct.Když se jí zeptám co chce,řekne,ať jí podám z lednice třeba rajčata.Nechápu,proč mě volá přes půlku bytu abych jí vzala rajče,když ona to má 1 metr od lednice -.- logika toto..

Jsem vietnamka a nenávidim svojí výšku. Kamarádovi,který by stál naproti mně bych mohla rovnou vykouřit.

"Proč všichni Vietnamci chodí pozdě?! Je snad ve Vn slušnost přijít pozdě nebo co?"

Ten pocit, kdyz si ve Vietnamu pripadate tlusti, a v CR patrite mezi ty normalni :(

Nechci jezdit do Vietnamu. Ne, protoze bych nemel rad svoji zemi, kulturu, jazyk nebo rodinu...Ale protoze se hrozne bojim, ze me prejede motorka pri prechazeni ulice..To je fakt INSANE!! :D

Nesnáším, když na oslavách musím před jídlem mời ông, bà, các bác, bố, mẹ, các cô, chú, anh, chị.., než se dostanu k jídlu -.-

Ten pocit, když jste ve Vietnamu na dovolený a zrovna chcete přecházet z jedný strany ulice plné aut a hlavně motorek, co se nikdy nezastaví, na tu druhou, je fakt nezaměnitelný. Fakt to chce pořádný adrenalin největšího kalibru. Je to jako když tančíte Tango: kousíček tam a zase zpět a takhle furt dokola, až se dostanete na tu vysněnou stranu, stačí chybička a jste v alelujá. Ne, ve Vietnamu fakt neexistujou přechody ani semafory, to se vám jenom zdá

Všechno nejlepší našim drahým Vietnamkám :)

Lyžovat jsem byl přesně jednou. Na lyžáku. Poprvé a asi naposled. B|

miluju mámu na venek vypadá jako malá hodná něžná vietnanka ale když se naštve je jak démon

Jsem Vietnamka a miluju knedlíky se svíčkovou :3

Taky si myslite ze jsou vietnamci az moc "uprimni"? Se potakate na ulici s nejakym znamym a on hned treba: "Ui zoi oi sao dao nay may beo the?" nebo "Sao chau k mac ao khac di, mac ao nay trong gia qua", atd...to cesi nedelaj..si myslim ja

Nikdy jsem nepochopila český způsob zabalování svačin do papírových ubrousků.

Ten pocit když ti o 5 let starší bratranec/sestřenice musí říkat "anh"... Haha :)

Bydlíme už dlouhou dobu v Čechách, kde si tatík otevřel menší fast-food. Jednou, jsem tam vzala spolužačku, která si objednala hambáč. Její otázka, která mě tak vytočila, že jsem ji chtěla snad zakopat pod zem, zněla : Hele, z čeho je to maso ? Fakt to není pes, kočka? Nejhorší na tom bylo, že si joke nedělala, tvářila se vážně. fakin logic, bitch.

Podle mě neexistuje nic horšího než vietnamské seriály. Každý den u večeře jak za trest...

R.I.P.

Má teta přiletěla z Vietnamu na návštěvu. Neuvěřitelně mlaská a mně přejde vždycky chuť k jídlu. Nyní sedím ve vedlejším pokoji a stejně slyším, jak mlaská...!

Taky sbírají vaši rodiče dvdčka od Paris by night?

Ten pocit, když kýchnete a vyleze vám zrnko rýže :D

Když jsem byla poprvé ve VN a řekli mi, že se pojedeme podívat na strejdu Ho Chi Minha,zděsila mě ta fronta,ve které jsme stáli asi 3 hodiny,a říkala jsem si, že by se všichni šli podívat na mého strejdu? To mám štěstí,že jsem jeho neteř. Až potom jsem se dozvěděla, že je to strejda všech Vietnamců, a né jen můj :D _________ Lần đầu về Việt Nam mọi người nói sẽ cùng nhau đi thăm bác Hồ, mình cảm thấy ngạc nhiên khi đứng xếp hàng dài những 3 tiếng, mình tự nhủ không lẽ tất cả mọi người đều đến thăm bác của mình? Thật may mắn khi mình là cháu của bác. Sau đó mình mới biết rằng bác là bác của mọi người dân việt nam chứ không phải bác của riêng mình :D (dịch ra tiếng việt không đc hay lắm^^)

více na: https://www.facebook.com/events/1464157177206690/ http://ochutnejvietnam.cz/ video by: AZN std

Nejlepší je, když máma nadává své dceři/synovi "dit me may" :D ("son of the bitch")

Dneska kámošce umřel pes, tak jsem jí řekl, ať mi ho dá, aby toho psa nebyla škoda ;)

Máme večerku (jak jinak) a táta tam na vietnamsky mluví sprostě na zákazníky a vtipný na tom je,že většina z nich to začnou opakovat a stálí zákazníci ho tak zdraví.... xD

Bojím se, že když nepustím starý lidi v metru sednout, proklejí celý můj národ a pak si nikdy neseženu práci, protože se o Vietnamcích bude říkat, jak jsme nevychovaní.

Když jsem byl mladší a hlavně v období puberty, tak jsem snad nikdy nepomyslel na vztah s vietnamkou. Doma jsem říkával rodičům, že nevim koho si jednou vemu, přestože jsem myslel jenom na česky. Postupem času jsem dospíval a začal si uvědomovat, že češky nejsou pro nás. Teď mám vietnamskou přítelkyni a už si to bez ní nedokážu představit. Díky ní, jsem zjistil, jak moc krásná je vietnamština. Zjistil jsem, že vztah sní je uplně na odlišném levelu, než s českou (a to nic proti nim.) Doufám, že ti co říkají ty samé věci co jsem říkával já, jednoho dne potkají holku či kluka, díky které(mu) poznají krásu jejich mateřského jazyka a nebudou jim opovrhovat jako někteří jedinci.

Moje dětství bylo většinou ve znamená práce a výchovy mladšího sourozence. Nejlepší léta, kdy jsem si měl na plno "užívat života" jsem dalo by se říct většinou promeškal(byl u kamarádů "divnej", nedokázali pochopit, že život není jen o zábavě). Ale nikdy jsem toho nelitoval, rodiče mi nikdy nic nezakazovali, nenutili mě pracovat(dokonce mě pobízeli abych chodil ven, jen s větou, že bych měl znát svoji hranici a nic nepřehánět) ale já chtěl. Rvalo mi srdce, že vidím otce a matku, jak makají abychom se měli dobře, raději jsem šel pracovat s nimi. Nechápu, jak tu někteří mohou brečet, že nemají svobodu. Podle mě jste nevděční, není Vám trapné pokaždé, když si od nich berete peníze, dostáváte novou věc, za jejich peníze si "žijete" a přitom tu brečíte? Není Vám trapně, když vaši staří rodiče musejí makat a Vy jim nechcete ani pomoct?

Rodiče by měli přestat číst noviny, protože jsou potom paranoidní! Hom qua me doc o bao .....

Když si dospělý vietnamec kýchne, tak to je jak zemětřesení.

Kočár level Vietnam :P

Mám pocit, že teď je jaro.

Jako každý rok jsem dostal červenou obálku :) kdo by to čekal, že po otevření tam budou 2 americké dolary :D

Vždycky když dodělám nějakou domácí práci, přijde mamka a vymyslí další...

Nedávno jsem dostala z dějáku pětku, protože úča našla můj tahák... Napadlo mě, že bych si ty taháky mohla psát vietnamsky a nic by nepoznala :D ale problém je, že neumím psát vnsky. Ale aspoň je to dobrý důvod se ho začít učit C:

Když se vietnamským dětem v Česku říká "banáni", tak černochům se říká "kokosi"?

Dnes, na lunární rok, jdu s rodiči výjimečně ke známým a to jen proto, že doufám, že od nich dostanu nějaký prachy. Jindy nechodím.

Nikdy jsem nepochopil ty ovladače od TV zabalený v tom obalu, akorát se pak nedaly mačkat tlačítka..

Jsem vietnamec a propadám z matematiky

Nesnáším, když Vietnamci telefonují, hrozně při tom řvou.

Když mluvím s nějakým cizincem, pletu tam, jak němčinu, ájinu, češtinu, tak i vietnamštinu. -_-

http://www.super.cz/249837-celeste-buckingham-to-muze-zabalit-tato-vietnamska-studentka-zastinila-porotkyni-x-factoru-jejim-vlastnim-hitem.html

Někdy si připadám jak v Twillight, jak ostatní mezi mnou jedí Tiet Canh :D

Nesnáším,když mi nějaký starý Vietnamec řekne "EM"! Zní to fakt úchylně...

Vietnamci maj ten nejhezčí úsměv, hrozně miluju, když se na mě nějakej usměje, vždycky z toho mám zážitek ještě hrozně dlouho <3

Nesnáším, když rodiče odchází z mého pokoje a neumí zavřít ty dveře... řvu na ně ať je zavřou, oni řvou, že mi je vyndaj. To je tak těžký? To můžeme rovnou nechat otevřeno všude.

Rodiče se dívají na Ordinaci V Růžové zahradě jen proto, protože tam hraje ta Vietnamka :-)

Češi mají sny, Vietnamci mají povinnosti.

je mi 22 a jsem asi jako kazdej druhej vietnamec. jsem na vejsce, mam brigadu, chodim rodicum pomahat do sapy a zarizuju ruzny veci pro rodinu, protoze neumi vubec cesky. Pak si clovek da par her v LOL kdyz ma cas a rodice hned zacnou kerovat, ze na tom budu zavislej, protoze si tamhle precetli ve vnm novinach, jak naci blazni kvuli penezum zabijou rodinu, aby meli na itemy ve hrach. Rikam si, ze by ty noviny cist nemeli, jsou snad jeste horsi nez male deti, neco prectou a hned si mysli ze se to musi stat i vam. Je teprve cervenec a misto hrani se pry mam ucit a vzdelavat se, hold asians

Cho đến khi tôi 15 tuổi, bố mẹ tôi vẫn thường đánh tôi vì những thứ lặt vặt. ( đi về muộn, quên không dọn nhà, nấu ăn không ngon , đi học bị điểm kém vv.). Những vật họ dùng để đánh thường là thìa gỗ, thước kẻ đánh vào tay hoặc dây da vào lưng. Đau nhất là cái dây và thước kẻ bởi vì sau đó cả tháng tay tôi vẫn bị đau. Lúc tôi đi học các bạn và thầy cô nhìn thấy những vết thương của tôi hỏi thì tôi phải nghĩ ra để nói dối để bố mẹ không làm sao. Dù có qua bao nhiêu đêm nằm khóc và những nỗi đau nhưng tôi vẫn yêu họ. Từ năm 15t bố mẹ không đánh tôi nữa. Khi tôi hỏi thì bố mẹ chỉ trả lời là đã dạy tôi vào đúng vào quy củ như bố mẹ muốn. Và bố mẹ tôi đã đúng, họ dạy tôi kỷ luật, cách làm việc và trách nhiệm và tôi rất muốn cám ơn họ về điều đó. ______________________________ Rodiče mě do mých 15 let mlátili za každou blbovinu (pozdní příchod domů, zapomněl jsem uklidit barák, za špatné uvařené jídlo, trojky ve škole atd.). Nejoblíbenější praktikou bylo mlácení vařečkou, pravítkem přes prsty nebo lasem po zádech. Nejhorší to bylo tím lasem a pravítkem, protože jsem měl třeba na měsíc v hajzlu prsty. Když jsem chodil do školy a kamarádi a učitelé viděli mé zranění tak jsem jim vykládal různé lži aby rodiče neměli problém, i přes všechny probrečené noci a utrpení jsem je mám rád. Ale od 15 mě přestali mlátit a když jsem se zeptal proč, jednoduše mi odpověděli, že mě už vychovali podle představy. A měli pravdu naučili mě disciplíny, prací a zodpovědnosti a za to jim děkuji.

Když jsem byla na svatbě ve Vietnamu, velmi jsem se v převlékárně divila, proč je tam takový shon po ubrouscích a toaleťáku, myslela jsem si, že to ty ženy chtějí jen na úpravu líčení... Jenže ony si tím papírem vycpávaly svoje podprsenky, aby v ao dai vypadaly, že tam něco mají... Vtipné bylo, když pak během oslav zapršelo... :D :D

Nesnáším nhặt rau thơm :/

Táta mě párkrát seřval kvůli tomu, že jsem se točila na točící židli. WTF?! -_-

Kdo už taky zaslechl tu větu od rodičů, že v tvém věku jsme pomáhali rodičům s tím a s tím... a ty furt sedíš na prdeli... :D

Jsem Vietnamec a nejedl jsem psa/kočku, Jsem to ale REBEL.

Jednou táta umýval okna a já se sourozencem jsme se dívali na televizi. Prošel takhle venku pán a začal se smát, potom nám táta začal říkat, že se mu směje, protože to musí mít on a my mu nepomáháme, ale asi si nevšiml, že myje okna jenom ve slipech.

Vždycky jsem si dělal z Vietnamců srandu, protože nás, bílých, bylo víc. Nemyslel jsem to zle, jen prostě typické stereotypy. Teďka jsem se dostal do skupiny, kde jsem jediný "knedlík" a mám takovou šikanu od svých Vietnamských kamarádů pořád. Problém je, že mě začali Vietnamizovat a sám se začínám smát bílým....