Pokaždý, když jdu kolem knihovny, tak se celá od hlavy až k patě prohlížim v jejím odraze, protože to je prostě sakra dobrý zrcadlo. Snažim se to dělat vždycky co nejmíň nápadně, aby na mě lidi, co si vevnitř v bufetu dávaj kafe a tiramisu, nečuměli jak na narcistickýho úchyla. Bohužel asi marně :P