Často si na hodinách nejmenované zeměpisářky představuji, že je středobodem vesmíru - učebny, jehož gravitační síla v podobě vesmírně nekonečného bezbřehého monologu na nás všechny velmi citelně působí: na hodinách všem ospale padá hlava kupředu ke katedře, na těláku kolem ní holky obíhají a rotují...