Jídelna byla přecpaná, místnost s nízkým stropem, stěny odřené od dotyků nespočetných těl. Poškrábané kovové stoly a židle natěsnané tak, že se lidé navzájem dotýkaly lokty. Zohýbané plechové příbory a otlučené bílé hrnky. Pokřivené podnosy, na kterém ženská v okénu každému přisunula misku s šedorůžovou omáčkou, kus chleba, kus sýra, hrnek černé kávy vítěztví a tabletu sacharidů. Je to sice Orwell, ale pro mě to vždycky bude spíš popis naší školní jídelny.