Při státnici jsem si vytáhl docela dobrou otázku. O svém úspěchu jsem vůbec nepochyboval. Něco málo jsem si k ní na potítku napsal, ale po zbytek dlouhý půlhodiny jsem si na ten papír kreslil různý obrázky. Nejdřív slušný, ale pak i dost sprostý. Potom mně řekli, že mám jít za dveře, že si mě zavolají. Vzal jsem si svý papíry a chtěl odejít, když v tom mně někdo řekl, že ty papíry tam musím nechat, že se na to vždycky dívají. Při zkoušení jsem vůbec nechápal, proč na mě byli tak zlí. Vůbec je nezajímaly správný odpovědi. Při závěrečným hodnocení mně předsedkyně komise řekla, že příště jim nakreslím určitě něco hezčího.