V šestnácti letech jsem zplodil ,,omylem,, syna. Bohužel vše dopadlo tak, že ho vychovávám jen já. Jeho vlastní matka dala přednost studiu. Já ne! Já stíhám obojí. Jsem ve třeťáku. Přiznávám, že bych si nikdy sám na bydlení nevydělal. Pomáhají mi rodiče. Vždy za mě zaplatí nájem abych mohl bydlet se synem a ne na koleji. Občas toho je na mě moc. Ale já pro toho svýho šmoulu udělám zkrátka cokoliv. Zrovna nedávno jsem se nasmál při poučce : h,ch,k,r,d,t,n...ž,š,č,ř,j,d,t,n....be fe le me pes se veze... :D :D Podepisuju úkoly a přitom píšu bakalářskou práci. Přiznávám sám jsem dítě, ale jsem hrdej na to že jsem TÁTA se vším všudy a vždy mi rve srdce když ho ráno vodím do školky. Vždy ho přesvědčím slovy: Tatínek musí, aby pak za pár let měl penízky.... Miluju ho a řekl bych, že se dá zvládnout jak studium na Karlovce, tak výchova syna.