Jednou jsme měli seminář z matematiky v učebnách, které se nacházejí v arboretu. Protože jsem měla 2,5 hodiny volno, rozhodla jsem se, že ty učebny půjdu najít, ať potom jdu na jistotu. U učeben stála dívčina se zoufalým výrazem v očích. Bylo mi jí líto, tak jsem navázala konverzaci. ,,Čau, hele jdeš taky na ten seminář z matiky?" Ona: jo jdu Já: No prej jeden ten seminář to učí nová doktorandka, tak doufám, že nebude nějaká hogo fogo Ona: Ne neboj není Já: ty jí znáš? Ona: no už sem jí párkrát viděla. Pak se začala přehrabovat v kabelce, vytáhla klíče od učebny otevřela a řekla: Tak pojďte, seminář nám začíná za 10 minut. Vykoktala jsem jen omluvu a že seminář mi začíná za 2 hodiny (s jinou vyučující) a pádila jsem pryč.