Dalo by se říct, že harcovské koleje mě provázejí celý život! Prvních pět let mého života chodili naši pařit do Hada a do Zanzu, často mě brali i na pokoje, kde bydleli jejich kamarádi a spolužáci z dálkového studia. Pamatuji, že tenkrát 1994 - 95 na blocích A, B, C byly pokoje vybavené zejména červeně - stínítka na lampy, potahy, záclony atd. a vypadalo to hrozně útulně. Na střední jsem na koleje chodila na doučování, posléze pařit s kámošema, co tu bydleli, trávili jsme tu téměř všechny víkendy a silvestry, v Hadovi jsem oslavila 18tiny a po nástupu na vejšku jsem na kolejích už skoro víc než doma.