Přecházel jsem z jiné školy, a v zápětí jsem musel vykonat několik rozdílových zkoušek z různých předmětů. Ale vyloženě jsem se těšil na poslední zkoušku s bývalým panem učitelem Kotykem. Probíhalo to asi takhle.. Kotyk: "Teď Vám budu pokládat otázky, vím,že odpověd na ně ani znát nemůžete, v žádném případě ale na tyto otázky nesmíte odpovídat". Přikývl jsem tedy v očekávání,co se bude dít. Dostal jsem celkem pět otázek, na které jsem opravdu odpověd neznal. První první otázce se pan učitel odmlčel a čekal,jestli budu odpovídat. Neodpověděl jsem,tak přešel tedy na další,po dalším mém mlčení začínal pohybovat očima,abych jako začal mluvil, ale dbal jsem jeho rad a stále mlčel. Po páté otázce se zeptal přísedícího kolegy z kabinetu,co na to říká. Kolega odpověděl: " No nebylo to špatné,sice jste nám mohl k tomu říci víc,ale myslím,že to takhle stačí". Vytáhl jsem tedy ze své bundy karton Camelek ( o kterých jsem z doslechu vědel, že má pan Kotyk rád´) a dal jsem mu je se slovy. "Tady máte odemne malou pozornost, doufám, že se neurazíte". Jeho odpověď doplněná úsměvem byla " Ale pane XXX, tohle by mě nikdy neurazilo". Myslím, že jsme v tu chvíli zažili vzájemné souzněnní.... a nepotřebovali jsme k tomu ani slova =)