Nechápu, proč kolem sebe na kolejích (poruba) všichni chodí, jako by ten druhý byl potenciální hrozba. Setkání na chodbě, ve výtahu nebo kuchyňce jsou v 90 % tvořeny čučením do země a urychyleným opuštěním onoho prostoru. Asi je těžké zvednout hlavu a na lidi se usmát, ale i tak to ráda dělám a na čím víc netečných lidí se usměju, vím větší mám radost :)