Fotbal pro mě znamenal všecko už když jsem byl malý kluk, také jsem už od jakživa chtěl hrát za Spartu. Přišel jsem na nábor, který pro mě dopadl úspěšně. Po týdnu jsem dostal neštovice, z kterého jsem následně měl těžký zánět mozkových blan spojený ještě s jednou vážnou nemocí. Nechodil jsem, nemluvil jsem. Doktoři mi dávali minimální šanci na to, abych znovu začal žít normální život. Když jsem tak jednou v noci ležel na lůžku, probudil jsem ze sna, ve kterém jsem hrál fotbal. Oslavoval jsem svůj gól. V tom snu mě ovládl pocit štěstí. Když jsem se probudil, plakal jsem a po chvíli jsem si uvědomil, že musím dělat vše proto, abych si alespoň jednou ještě zahrál! Bojoval jsem, vážnou nemoc jsem porazil, naučil jsem se znova chodit, mluvit. Dneska hraju fotbal pravidelně, splnil jsem si svůj sen. A kdo ví, třeba mi jednou i ta Sparta vyjde, za mojí vytrvalost Nikdy bych fotbal za nic nevyměnil, postavil mě na nohy, takže mu toho ještě hodně dlužím.