Jednou jsme v záchodové míse na chlapeckých záchodech v přízemí našli velké hovno. Bylo tak velké, že jsme všem ze třídy říkali, aby se na ten "zázrak" šli podívat, hádali jsme se, jestli ho tam vůbec mohl zanechat člověk, a strašně jsme se tomu smáli. Intenzita našeho smíchu se velmi změnila (u těch, kteří si nenavolili oběd, se snížila na nulu, u těch, kteří tak učinili, se naopak zvýšila na nesnesitelnou hodnotu), když jsme přišli do školní jídelny. K obědu byly karbanátky, které vypadaly přesně jako to hovno! Od té doby si nemůžeme být jisti, co vlastně jíme...