Tohle sice není přiznání, ale aspoň tu bude i něco záslužného: Chci poděkovat dvěma studentům prváku, kteří mi ve středu 29.5. pomohli u Sportovního gymnázia s ultratěžkou autosedačkou s dítětem. Bylo to snad půl kilometru, který jsem musela ujít, protože mne děsivá vrátná nepustila školou. Díky kluci a třeba se za dva roky potkáme.