Tohle jsou moje nejhorší prázdniny vůbec. Čím jsem starší tak je to horší! Je mi 15 a do teď jsem neměl žádnou holku. A s žádnou jsem se ani nevykousl. Strašně žalrlim na to, že někdo něco s někým má. A to nejsem ošklivý holky o mě říkají, že jsem pěkný a sympatický - tak tedy kde je problém? Proc nemám holku? Někdy se fakt hodne snažím a jak to kolikrát nevyjde. (Zatím to nevyšlo ani jednou) tak mám chuť si za to něco udělat, lituji se čím to je a co dělám špatně a jestli by na tom změnilo něco kdybych tady nebyl, jestli bych někomu kromě rodiny chyběl. Kolikrát je mi z toho tak špatně, že jdu ""spát"" v 10 hodin a usnu až ve 3 ráno. Protože celou dobu přemýšlím a brečím, kolikrát je na mě toho tolik, že přemýšlím o sebevraždě a pak brečím sam za sebe kdybych zády nebyl. Kolikrát se na me holky vykašlaly a ja usinam s pocitem, že do budoucna něco dokážu a s pocitem toho, že to je to jedine pro co žiju. Protože mám své sny. Těším se tak moc na tu chvíli až budou rády, že me znají a budou ještě dolézat a vtírat se ke mě s tím, jestli bych to s nimi nechtěl zkusit. Tak mě to všechno štve, že jak si kazda stěžuje ze je nezadna, kdyz pak nakonec všechny kluky co o ni stojí pošle do prdele. Vrátím se ale k tomu proc jsou pro me tyhle prázdniny za na h*vno. Cely rok dřu ve škole jako blázen, cely týden se nezastavim mám spoustu starostí a těším se na prázdniny a hlavně na rodinnou dovolenou. A teď mi rodiče oznámí, že nikam k moři letos nepojedeme, kvůli financím. A přitom nejsme chudí aby jsme si to nemohli dovolit. Tak mi je to teď líto, že už ani nemám ten nižší cil něco dokazat a mám chut to cele ukončit s tím, ze kdyz nebudu vědet co se tady děje, tak to bude lepší. Je to delší přiznání, ale jsou to me pocity ze zivota a z těchto prázdnin, nevím proc to tady pisu, chtěl jsem se jenom někomu svěřit a čekám, že nebudou moc povzbudivé, jak je zvykem. Tak jenom do mě, ať mi je ještě hůř.