Když jsem odcházel z gymplu, probíhala právě volba zástupce studentů do školní rady, která se koná jednou za 3 roky. Hlasovací lístky dlouho visely na nástěnce a tak jsme se jich zmocnili. Jen ať máme budoucnost tohohle ústavu pod kontrolou. V úzkém kruhu jsme pak probírali, kdo z nižších ročníků by po našem odchodu byl hoden reprezentovat kameňák na zasedáních s městem. Nakonec jsme se ale na vhodném kandidátovi neshodli, přestalo nás to bavit a veškeré hlasovací lístky tak zůstaly skoro rok hnít na dně mého batohu. Výsledek? Bez lístků se samozřejmě žádné hlasování do rady nekonalo. Když si pak po pár měsících naše "bystré" vedení vzpomnělo, že je někoho třeba vybrat coby zástupce studentů, udělalo to víceméně náhodně.