Byl jsem na vrcholu ve fotbale a totálně na dno mě poslala nemoc. Když jsem se uzdravil, což bylo asi po roce a naučil se všechno, co k životu potřebuju, jako chodit mluvit, tak jsem cítil, že fotbal je to, proč jsem se uzdravil. Několikrát jsem během nemoci plakal kvůli tomu, že už si fotbal nikdy nezahraju. Dnes jsem šťastný za to, že jsem nemoc prodělal! Polovina lidí kolem mě hulí, skoro každý den chlastá do němoty a já se jim jenom směju. Pohrdají darem, darem, kterým je sám život. Já tvrdě dřu, abych si splnil svůj velký sen hrát fotbal profesionálně. Každý den trénuju, obrovsky to bolí, každý ráno vstávám s bolestma, ale cítím sám na sobě, že mi to pomáhá. Jednak na hřišti, ale také na zdraví, astma se mi zlepšilo o 140%. Chci, aby jednou, až si moje vnoučata budou číst nějakou knížku o fotbale aby řikali: Je hele, to je děda, děda něco znamenal. Pro mě je to hrdina.. Podle jedný písničky "život je zodpovědná jazda". Nikdo nežije věčně, ale jeho odkaz ano ..