Dnes jsem byl svědkem zajímavého jevu. Když jsem přenášel třídnici mezi patry, podařilo se mi dostat do místa, kde jsem slyšel zároveň křik paní profesorky Richterkové shora ze sexty a křik paní profesorky Zárubové zdola z chemie. Musím říct, že v Richterkové hlase jsou dlouhá léta tréninku mnohem lépe slyšet. (přiznání z 11.6.)