Je docela sranda, když si vzpomenu, jak jsem přišel poprvé do areálu ČVUT jakožto čerstvý student a zeptal jsem se náhodného kolemjdoucího, kde že je moje fakulta, že je první den a já jdu pozdě na předmět. On se mne zeptal na který, načež jsem mu odpověděl, že to si nepamatuji, jen vím, že mi spolubydlící řekl, že můj cvičící je nemilý a přísný pán. Muž mi řekl, ať jdu s ním, že mě zavede někam, kde mi poradí. V budově mě opustil a šel si po svých, když jsem konečně zjistil, kde mám předmět a dosal se do učebny, nestačil jsem se divit. Onen pán stál u tabule a mluvil k žákům. Oslovil mne: "Ale, ale, pane kolego, tak toho spolubydlícího dořešíme později, teď si sedněte." Všichni na mě koukali jako na blázna. Celá hodina proběhla v pohodě, jen jsem jako jedniý ze třídy nešel k tabuli. Po skončení hodiny se mě cvičící zeptal, jestli ještě mám další předmět, já mu řekl, že teď mám 2 hodiny pauzu. Načež mi řekl: "Dobře, tak jdem!" Nechápal jsem, ale šel jsem s ním...přímo do hospody :DDDD