Při poslední souloži jsem se neudělal a skončil ji po 5ti minutách a na 4. rande. Nevím proč. Prostě jsem se zvedl, řekl že nemůžu a odešel. Když jsem došel domů, začal jsem přemýšlet. Došlo mi, že pořád chovám lásku k věcem, které už asi nikdy nebudu zažívat. Nejsem sám skoro rok a pořád se nedokážu odpoutat od představy romantiky, lásky a života ve dvou. Není to tím druhým, je to mnou. Ne, že bych stále miloval, ale netoužím být dalším mužem, co řeší svoje problémy sexem nebo tím, jít 10x do měsíce na rande, pařit nebo jinou hovadinu. Dodnes je mou nejhezčí vzpomínkou jeden dávný večer, kdy jsme spolu vařili podle kuchařky, najedli se, vykoupali, ulehli do postele a jen vedle sebe přituleni usli. Nemůžu to říct. Nemůžu to přiznat. Je mnohem jednodušší anonymně napsat, že chci tyto chvíle opět zažívat s osobou, kterou bych si rád vzal a žil s ní, než to přiznat skutečně. Nebojím se, jen nechci aby lidé věděli, že ten "bezcitnej čurák" je vlastně hodný kluk. Pochybuju, že bych pak někoho našel.