Den ode dne nemám žádnou motivaci a chuť žít. Jen sedím za facebookem, občas někomu napíšu, nebo si přečtu statusy. Vyzkoušel jsem všechny nejrůznější sporty, aktivity a nic mě nebaví. Nebaví mě ani žít. Viděl jsem spoustu motivačních videí, ale hned po 10 minutách to ze mě vyprchalo. Našel jsem si přítelkyni a zamilovanost k ní mě naplnila. Cítil jsem se šťastný, plný elánu. Přítelkyně mě po měsíci opustila se slovy, že jsem moc hodný a není se mnou šťastná. Je mi jasné, že kdybych žil za dob Sparty, byl bych jedno z batolat hozených ze skály. Dělám střední školu, občas mám po ránu takové stavy, že si řeknu „nemá to smysl“ a do školy nejdu. Škola se dá dělat tímto způsobem, ale udělat to v budoucnu zaměstnavateli, byl by to problém a asi bych neměl peníze na nájem, jídlo. Upřímně mám strach z budoucnosti, sebevraždu asi nespáchám. Nemám ambice, na ZŠ prohlásila spolužačka: „Proč bych se měla o něco snažit, když stejně umřu a přijdu o to.“ Nad tímto výrokem často přemýšlím.