Pred casem jsem se zamiloval do kamaradky, rikejme ji treba Lenka, velmi krasna, spravne prastena holka. Zamilovany uz jsem byl, ale neco tak silneho jsem nikdy predtim necitil. Nevyslo mi to, boze nikdy jsem takovou bolest nezazil, do te doby jsem neveril, ze az tak je to vubec mozne. Jsou to uz dva roky, mam uz vlastni vztah, s pritelkyni je mi dobre, ale pokazde, kdyz vidim kamosku, nevnimam okolni svet, jen ji. Jako bychom stali jen ona a ja v sire pustine a nikde nikdo, tep se mi ztrojnasobi, krk se mi sevre, srdce zaboli a oci rozzari, nejradsi bych ji obejmul a uz nepustil, ale vzdy jen horce polknu a delam, ze je vse OK. Mysli si asi, ze jsem v pohode a me ta pretvarka stoji hodne sil, ale ve skutecnosti nemohu byt s ni, ale ani bez ni. Je to moje osobni peklo, zacarovany kruh ze ktereho neni cesta ven, casto premyslim, jestli by nebylo lepsi se vsim seknout a odstehovat nekam hodne daleko, pry to chce cas, ale casu bylo dost a ja se nemohu zbavit myslenek na ni. (27.5.2013)