Jednou jsem měl náhodou v septimě k dispozici auto, tak jsem si řekl že vstanu i na tu nultou, když už si tam můžu dojet. Dobrý, sednu do auta, jedu a najednou vidim nějakýho borce se srandovní pletenou čepicí, jak tlačí píchlý kolo a už podle vyrýsovanejch lýtek jsem poznal, že to je Schoniger. No tak jsem ho nabral a vzal s sebou na naši hodinu těláku do školy. Po zbytek roku jsem na tu nultou už nemusel.