Jak tady tak pročítám ty přiznání, tak si připadám jako ta nejšťastnější a nejspokojenější au-pairka v UK. Z původního roku se staly roky dva a to jsem stále u své první rodiny! Za pár měsíců budu rodinu opouštět a když si vzpomenu jak těžké bylo opustit ČR tak teď ještě víc těžší bude opustit UK. I když děti občas zlobí (aby ne, když jsou to 3 kluci) mám je i přesto ráda a neměnila bych Našla jsem v nich svoji druhou rodinu a oni mě zase berou za svoji skoro vlastní!