Tak trochu jinak.... :) 3 roky čekání, žití v nadēji, že z nejlepší kamarádky bude něco víc. Sympatie na obou stranách, z mé strany postupem času větší citová vazba, která postoupila v zamilovanost (ona nic nevěděla, zakládala si na krásném přátelství o které nechtěla přijít) Čas byl ale velká svině, scházet se a hodiny si povídat mi už nestačilo, videt ji s jinym klukem bylo srdcetrhající (zároveň jsem ji chtěl vidět šťastnou) udržet se a nic ji neříct, už nešlo, jelikož mi v hlavě začala kolovat myšlenka buď všechno, nebo nic. Zkrátka už to nešlo vydržet, když jsem byl s jinou myslel jsem na kamarádku, vrchol byl, když jsem pri sexu dotyčnou oslovil jmenem sve kamarádky....to uz bylo k zamyšlení.. Kamaradce jsem pak vse řekl, no, necekala to, byla dost v šoku, samozrejme jsem o ni prijit nechtěl a zkousel se smirit s kamaradstvim,, asi tak 3 měsíce jsem to zvladal a krotil emoce (deprese a pláč, velmi častá záležitost) Ale pak se to pomalu otáčelo v dobré. Dnes jsme spolu, uzivame si hezke chvile, mame se velmi rádi, rozumíme si, verime si, tolerujeme se a citime se spolu oba stastne :) Tim chci napsat, kdo si pocka a opravdu miluje a nechová se jak debilek, tak se i dočká... Dotycna slecna si to urcite precte a pozna me, tak vzkaz pro Tebe :) Miluju Tě a vždy budu Kočičko :) PS: nejsem zadnej puberťák ;) Tak a ted do me, jelikož to neni o sexu :D tesim se na ubohý komentáře těch neandrtalcu, kteří se tu chlubí jak maji kazdou a jsou nej ;) :D http://priznaniosexu.cz/priznani/20183