Při odchodu z přednášky, kterou vedl stejný přednášející jako můj večerní seminář jsem se loučil se svým spolubydlícím v první řadě slovy: "Tak večer, vole.". K mé smůle spolubydlící na můj pozdrav nereagoval.. Narozdíl od přednášejícího, který v domnění, že mluvím na něho, zvedl oči od katedry, změřil si mne pohledem a klidným hlasem pronesl: "Nashledanou večer, kolego." Od té doby sháním zápisky od spolužáků.