štve mě, jak mě rodina bere především jako vocasa, na jehož názoru moc nezáleží. Minulý týden se rodiče ptali, zda chce jít bůhvíkam,a ono začlo nadšeně vřískat, že jo. No tak že rodiče jdou tedy koupit na net vstupenky. Když jsem se jich zeptala, kam že to máme jít, tak mi řekli, že je to takový zábavní park. Fajn. Na místě jsem zjistila, že to tedy vážně není zábavní park, ale lanové centrum (jak mi dítě řeklo, s rodiči tam byli už asi 10x, takže moc dobře vědí, o co se jedná). Já tedy nevim, ale podle mě je lanový centrum něco, na co by se mě meli zeptat, jestli jsem schopná tam jít. Nejen kvůli tomu, že tam je člověk celou dobu několik desítek metrů nad zemí a fakt nevím, co bych dělala, kdybych měla závratě. Pro mě tohle vážně není problém, ale myslím, že to není něco úplně automatického a že hodně lidí závratě má. Mě se ani nezeptali. A co je ještě horší, jako dospělá osoba mám za dítě mladší 15 let plnou zodpovědnost a případný problém jde na mou hlavu. Což v právě těch výškách není úplná prdel. Sere mě, že mě do tohohle rodiče navezli, aniž by je napadlo se mi o tom jen zmínit. Vážně si tu připadám jako cosi, co prostě bude jen běhat děťátku za zadkem jen aby se samo nenudilo a případně mělo na koho řvát a do koho bušit, když rodiče pracují.