Jednou jsem byla v kabinetu na ústní a najednou zaklepal kolega, vešel dovnitř a chvíli trapně přejížděl očima z jedné učitelky na druhou. Poté se ho jedna zeptala: Kolego, koho hledáte? A kolega velmi nervózním hlasem odpověděl: Já jdu na zkoušku k paní....k paní... /ten výraz, jak si uvědomil, že nejen neví, jak vyučující vypadá, tak i neví její jméno, byste měli zažít/... k paní... když já jsem to její jméno mezi tou spoustou titulů nenašel! Dotyčná se rozesmála, dotyčný také. Po chvilce ho vyhodila s tím, že aspoň si ji příště bude pamatovat.