Jednou jsem na obědě viděla kluka, který chytl výřez s plnou pusou špaget. Kluci, kteří seděli naproti něj, měli špagety v zubech, za ušima i v nose, oprskal je jak čuňata. Celá řada na obědě jen stěží držela smích a dodnes se mu smějeme. Říkáme mu Špageťák.