Jednou když jsem byl v Karolíně v Ostravě nakupovat tak jsem kupoval bratříčkovi hračku.. Konkrétně nějakou postavičku, už nevím co to bylo.. A pak jsem si tak šel do Mekáči pro jídlo. Přede mnou stála taková maličká holčička, mohla mít tak max 7 let. Něco si objednala a jak jí to ta paní podala tak holčičce se to všechno naklonilo a málem spadlo. Tak jsem to rychle chytil a nabídl jsem se , že jí to odnesu. Hračku jsem položil na její tácek a jak jsme přišli ke stolu její mamka mi děkovala, že to se už dnes jen tak nevidí. Tak jsem se jen usmál poděkoval a šel jsem. Po chvilce jsem se otočil a díval jsem se jak si holčička hraje s mojí hračkou, její mamka nevěděla odkud jí má tak tu hračku vzala a šla sní zamnou. V tom okamžiku jsem se podíval na tu malou holčičku a ten její výraz... Váhal jsem, ale nakonec jsem odpověděl, že ta hračka není moje tak šla zpátky a dala jí té holčičce.Ten její šťastný výraz bylo něco k nezaplacení, tak spokojený jsem se dlouho necítil a bylo to super.