Byl jeden duchodce a ten vzdy chodil na obed presne v urcitou hodinu a sedaval jen a jen na "jeho" misto. Kdyz mu nekdo zasedl, tak ho vykazal pryc, ze on tam prece sedava uz X let (cislo se menilo). Tak jsme mu jednoho dne omotali izolepou zidle a stul aby si nemohl sednout na "sve" misto. Kdyz jidelna videla jak rezignoval a sedl si ten den jinam, vsichni jsme zazivali pocit vitezstvi, nebot pomsta je sladka.