Když sedíme na lavičkách na chodbě, zdravíme kolemjdoucí hlasitým ZDAR, hlavně prváky a kluky s knírkem, kteří si vždycky skoro nadělají do kalhot. Jeden si dokonce na cestu zpátky z hajzlu kolem nás netroufnul, tak si to obešel přes horní patro.