Jako velký canicrossový začátečník musím sdělit první dojmy z Montány. Za prvé musím ohromně pogratulovat medailistům, protože bojovali fakticky statečně a patří jim můj velký obdiv. Člověk slyšel z vypravování, že ty hory jsou zatraceně vysoké, a že je to jeden z nejtěžších závodů, ale ty moje představy zcela neodpovídaly realitě:-) Je to v reálu prostě mazec. Trénink na Montánu musí být opravdu tvrdý, protože jak se říká těžko na cvičišti lehko na bojišti. Já tedy na bojišti trpím, ale bojuju co mi síly stačí. I když celkově jsem za druhou půlkou a v kategorii zatím 13. Ponaučení, které mi z těchto dvou dnů vyplývají jsou: trénink před Montánou musí být tvrdý, kopec v Sušici (Svatobor) je jenom taková jednohubka:-).