Blbeček co za 5 let své "kariéry" už stihnul 3x komplet vyměnit spřežení stejně zůstane blbečkem i když mu pověsí metál na krk.

Psi nejsou brusle, aby se uklidili do sklepa, potřebují každodenní péči, sportovní vybití, kvalitní stravu a to stojí spoustu času a také peněz. Musíte chtít obětovat část svého života a oni vám to vrátí. Je to droga, bez které nemůžete být.

Mushing vás zaujal? Chtěli byste se mu věnovat? Pořídit si jenom jednoho pejska a pak třeba později dalšího? Pamatujte si, že vždy pak už si budete pořizovat jenom jednoho psa, kterého zrovna velice nutně potřebujete do svého závodního týmu. Počet psů se zvyšuje velice rychle. Najednou zjišťujete, že se starými přáteli si už nemáte o čem povídat, protože je nezajímá, jak vaši psi jsou úžasní, jakými granulemi krmíte... a vaše úvahy o tréninkovém plánu je taky nezajímají. Nalézáte si přátele nové, kteří mají stejného koníčka a máte si s nimi o čem povídat. Postupně zjistíte, že Vás ani rodina nezve na rodinné oslavy, protože byste tam zase přitáhli ty své hrozné psy, co posledně rozhrabali trávník, pošlapaly kytky a zakousli sousedovi kočku… Zjišťujete, že se mění Vaše priority. Zahrada už není tak upravená, jako byla dříve, pár chlupů po domě, nebo bytě se dají také přehlédnout. Váš šatník se mění. Volíte oblečení, na kterém nejsou chlupy psů tolik vidět, protože kdo to má pořád čistit. Najednou vidíte, že Vaše auto je nějak malé a stále byste potřebovali nějaké o trošku větší a silnější, abyste s ním v zimě všude vyjeli a nejlépe aby se v něm dalo i bydlet. Stěžují si na Vás sousedi. Pořád se jim nezdá, že ti psi jsou nějak hluční, ba i dokonce, že prý smrdí… Hmm, co takhle poohlédnout se po nějakém jiném bydlení, někde za městem, nejlépe někde na samotě, kde nikdo neotravuje. Rozpadl se Vám vztah? Hmm, tak to nejste ani první ani poslední z těch lidí, co propadli této zálibě. Že nemáte stále peníze? Jak byste mohli, když stále potřebujete pár nových obojků, postrojů, nové závodní saně, zaplatit startovné na závodech, zaplatit benzín do auta, koupit včas granule, poohlédnout se po nějakém řezníkovi, který by dal zbytky masa za odvoz. Co byste s těmi všemi penězi vůbec dělali, kdybyste je takto rozumně a včas neinvestovali? Pamatujte si, peníze jenom kazí charakter. Mohli byste propadnou jiným lákadlům, jako jsou automaty, alkohol, drogy… Můžete být vlastně rádi, že před tímto vším jste unikli… Pokud toto vše poznáváte, tak jste na té správné lodi a už se vezete!!!

Pozor, mushing je prudce návykový! Začnete s jedním psem a za chvilku kupujete káru a stavíte další kotce...

Pohlaďme každý den svoje psy za to, že s námi vydrží a milují nás nehledě na naše chyby. Na naše úspěchy se stejně zapomene. Život běží rychle. Ale na to, jak jsme se chovali k našim psům, nezapomeneme nikdy… Mějte to na paměti.

Tenhle sport vás naučí jednu věc: vy jste sice důležitý, ale nejste nejdůležitější. Na prvním místě jsou psi.

Pohlaďme každý den svoje psy za to, že s námi vydrží a milují nás nehledě na naše chyby. Na naše úspěchy se stejně zapomene. Život běží rychle. Ale na to, jak jsme se chovali k našim psům, nezapomeneme nikdy… Mějte to na paměti.

Pořídili jsme jednoho psa - bylo mu smutno. Dva jsou do saní málo. Tři vypadají v zápřahu divně. Čtyři je pěkný, ale nemůže jezdit další člověk. Šest je dobrý sice i pro dva... ale lepší by bylo mít dvě pořádný spřežení... a takhle se zvedal počet. :)

Pořád si pamatuju scénu z mých prvních závodů na Javorovém vrchu, kde jsem jel na běžkách a předjížděl mě Pavel Kučera s hromadou psů v zápřahu. Volá na mě: „Proč se tady tak dřeš a nekoupíš si víc psů”. Tenkrát jsem si v duchu říkal, že nejsem takovej blázen jako on. Hmm, a dneska jich mám 18. :))

Koukněte na to shora i zdola. Dejte šanci i psům, kterým ji už jednou někdo vzal. Je jich na zeměkouli jako máku. I pes, kterého vytáhnete z průšvihu, pro vás bude vždy pracovat na 100%. Že nebude vyhrávat závody? Možná. A k čemu vám ta medaile bude?!

Zavřete oči a představte si, že stojíte na startovní čáře. Kolem vás je dalších 20 běžců se psím pohonem. Váš drak se vzpíná na zadních, štěká, skáče, je problém jej vůbec udržet, protože užuž chce běžet. Ohlušující štěkot všude kolem, adrenalinu tolik, že by se dal krájet… Pak start a ticho. Vnímáte jen svoje tělo, dech a pohyb psa před sebou… V tu chvíli jste jako jeden. To je atmosféra, která se nedá popsat, ta se musí zažít!

Úkolem mushera je vytvořit vztah s každým psem dle jeho role ve spřežení. Musí psům rozumět a umět s nimi komunikovat tak, aby pochopili, co mají dělat. Každý pes je individuální atlet a každý je osobností. Ovšemže se najdou jedinci, kteří s druhými nevycházejí. Jsou mezi nimi samotáři a najdou se i ti zlomyslní. Při závodu vystupuje musher jako trenér. Povzbuzuje každého svěřence tak, aby uvěřil, že může udělat nejen vše, co chce, ale že udělá vše, co může. Role mushera je nejen ta trenérská, ale vztah mezi psem a musherem by se dal označit za rodičovský. Vždyť musher svého psa vychovává již od narození. Postupem času se musher učí znát nedostatky i přednosti svého psa a ten naopak se učí znát chyby a přednosti svého pána. Pes, který se během svého života dostal k jinému pánovi, si může vytvořit stejně rovnocenný vztah, jako byl ten předchozí. Oba dva se učí spoléhat jeden na druhého a bezmezně si důvěřovat. Není obvyklé, že ve chvíli, kdy se musher potýká s problémem, jeho tým zastaví nebo se otočí, aby zjistil, co se děje. Jon Rudolph jednou usnul na saních. Když se probudil, ještě pořád na těch saních stál, ale jeho spřežení zastavilo. Oba lídři se vrátili k saním a bedlivě jej pozorovali, aby se ujistili, že je v pořádku. Musherská historie je plná příběhů o jezdcích zachráněných svými psy, kteří učinili správné rozhodnutí ve správný čas, když jejich páni toho nebyli schopni.

Taky mě vždycky pobaví, když si vzpomenu na jednoho rozzuřeného běžkaře, který mě vyháněl ze stopy. Že to prý upravují a já jim to ničím! Tak jsem se tak podívala, že jsem v půlmetrovém sněhu vyjela stopu jen a jen já se saněmi a můj pohled přešel na jeho elasťáky, které se málem roztrhly, jak měl nohy daleko od sebe - ve stopě saní, která tam jediná byla. :-)

Indiánům, kteří vynalezli pemmikan a sněžnice, a Eskymákům, kteří nás naučili cestovat na saních - těmto dvěma rodům lidí z divočiny, které nemají žádnou státní vlajku, patří můj první dík …

Užít si atmosféru závodů se vším, co k nim patří. Pokecat se starými známými i novými kamarády, s nimiž jsme rádi, a kteří se sjíždí z celé republiky, a také si to s nimi rozdat … samozřejmě na trati (člověk se rád porovnává). Každý závod má svou osobitou atmosféru, za ty roky se vypracoval na určitou úroveň. Pořadatelé se snaží svou práci zkvalitňovat a závodníky vždy něčím novým překvapit. Je to pro nás společenská událost. Odpočineme si od všedních povinností, přijdeme na jiné myšlenky, a co nechceme, nemusíme. Ze závodů si odvážíme nové příběhy a zážitky.

Protože miluji sport a zvířata a v tomto sportu se tyto dvě věci dají krásně skloubit dohromady.

mám moc ráda kytky, ale vzhledem k počtu psů na zahradě se jim u nás nedaří

včera se ptal pán v cykloservisu kolik nás stojí sezóna :) tak jsme se rozhodli, že to počítat nebudeme

Budu vzpomínat na noční a ranní koncerty na bivaku, kdy pejsci spustí svou několika minutovou serenádu v dokonalém souzvuku. Na teplou medovinu kolující stále dokola a kotel úžasné polívky. Na pohodové lidi, kterým nevadí zima a únava, a kteří se nejdřív postarají o své psy než se začnou starat o sebe. Na pořadatele, kteří do noci a brzy ráno vyráží na trať, aby se závod mohl jet a kteří vstávají brzy ráno, aby pro závodníky připravili dostatek teplé vody a čaje. Ale i na chvíle, kdy mi zamrzaly řasy na očích při mrknutí a omrzaly mi tváře. Na ticho a krásu zasněžených hor, kdy slyšíte jenom funění psů a zvuk lyží a saní. Na každou chvíli úžasného závodu, ze kterého se vracíte domů s hlavou vyčištěnou od malicherných starostí, ale plnou dojmů a zážitků.

Snad jen, až se postavíš na saně a dáš svým psům povel, nikdy nezapomeň, že to dělají jen proto, že chtějí a ne že musí.

Poslední dobou mi poměrně mrzí takové to škatulkování, jestli je někdo sprinťák, midář, jestli má "plácačky" nebo "čistý". Stejně nakonec všichni jezdíme se psy ...

Vždycky se v duchu strašně směju, když občas „sprinťáci“ s ESPčkama řeší velikej problém, že trať závodu je vypsaná na cca 6,3 km, ale oni mají se psama natrénováno jen na 5 km… :-)

Na mushingu se mi nelíbí, že psi strašně rychle stárnou

Jednou jsem měl možnost zkusit si o víkendu mushing a byla to bomba. Jestli si jednou koupím psa, tak to musí být přesně na tohle: v zimě na běžky, v létě na kolo, a večer k ohni a prsty do srsti ... Úplně to vidím!

Nelíbí se mi kariéristi. A musheři/individuálové, co si myslí, že spolkli všechnu moudrost světa... když slyším (čtu) jejich názory, vaří se mi krev. Vždyť pes není stroj pro výhru!

Na závodech zapomenete na všechno, co se týká každodenního života. Zapomenete na práci, školu a stres. Všechno jde do ústraní a v tu chvíli nemáte na výběr nic jiného, než si užívat atmosféru a přítomnost psů a skvělých lidí všude kolem vás. O to horší je potom odjezd domů, protože víte, že se musíte do toho běžného života zase vrátit.

Letos jsem poprvé zkusil disciplínu canicross a velice se mi zalíbila, protože to je jediná disciplína, v které se opravdu zpotím. Ti ostatní, co závodili na kole nebo na koloběžce, tak oni se celou dobu vezou a v podstatě to není vůbec žádnej sport, takže my co jsme běželi, tak jsme tady opravdu závodili…

Dobře si rozmyslete, než s mushingem začnete. Většinou už není cesty zpátky a psů je furt málo :-)

Dejte mi zimu a psy a ostatní si můžete nechat.

Je to už několik tisíc let, kdy se člověk na dalekém severu rozhodl, že své psy také využije do zápřahu. Nejdříve psi tahali kožené vaky, později indiánské smyky - travois, ze kterých se postupně vyvinuly saně. Už tehdy byli psi plánovitě chováni pro vytrvalost, nenáročnost a hlavně spolehlivost. Vždyť na kvalitě psů záviselo přežití celého kmene. Dnes je to spíše sport psích spřežení, který v sobě ukrývá nutnou dávku romantiky. Člověk, jeho psi a daleké, zasněžené pláně… Nejde tu jen o taktiku či fyzické schopnosti, ale především o komunikaci se psy, lásku ke zvířatům, o sounáležitost a oboustranné porozumění. Sebepoznání a objevování nepoznaného… Nekonečné pláně, pokryté bílou pokrývkou, na kterých vás doprovází jen vaše odvaha, chytrost a oddanost vašeho leadra a nekonečná síla zbytku smečky. To je jen pro odvážlivce, kteří dokáží věnovat svoje srdce svým oddaným... svojí smečce. Udělat pro ně cokoliv, za jakoukoliv cenu. Žít po jejich boku, trénovat je a starat se o ně jako by to byli vaše děti... dát jim to co je pro jejich život nezbytné... a to je pohyb. Je třeba si uvědomit, že žijí jen pro vás a pro zápřah. Udělají všechno pro to, aby vás vždy dovezli do cíle. A je jen na vás, abyste jim v tom pomohli!! Dodali jim odvahy a síly. Vy jste jejich podpora, nikoho jiného nemají. Jízda se psím spřežením je pro většinu musherů jediná možnost, jak se vzdálit od běžného lidského života, plného zmatku. Zavřete oči a představte si: Ráno vstanete a jdete do práce. Kde jste každý den a lidé nejsou vždy příjemní. Pak ale přijdete domů, kde na vás čeká vaše smečka, už celá natěšená až vás uvidí a bude moc jít ven. A vy je vezmete a jdete se s nimi projet. Jedete cestou, kde většinou nepotkáte živáčka. Naplníte se novou energií a dojde vám, že všechno co celý život děláte, děláte pro to, abyste přišli a mohli jim dát to, po čem touží. Ano říkáte si musheři jsou samotáři nic pro měšťáky, kteří nepoznali východ a západ slunce, čistý vzduch, nekonečně krásnou přírodu a nejmíň 4 zadky svých psů cupitajících před nimi. Možná jsme samotáři, ale to nikdy nepochopí člověk, který to nezažil! Nezajímá nás život v ruchu a neklidu. Máme rádi svoje tempo, přírodu a svoje psy. Tento sport není pro lidi, kteří neobětují svůj život a svoje srdce psům. Není pro lidi, kteří nemají rádi nikoho jiného než SAMI SEBE!!!

- jednou jsme po osmi hodinové etapě konečně dojeli (jako poslední) zpět na bivak. Říkám Víťovi: „Sem tak unavenej, že nevidím ani náš stan." A Víťa říká: “No jo, jenže on tu fakt není." (vítr nám ho odfouknul někam do lesa)

Nejsem sportovec a nebudu... mushing je pro mě uvolněním od všední reality...

Ve dvanácti letech jsem jela svůj největší závod v Orlických Horách (Šediváčkův long se to jmenuje) s bivakem na sněhu na 220 kilometrů, jako nejmladší účastnice. Měla jsem tři stařičké pejsky. V noci mi došly baterky v čelovce, jela jsem sama úplně potmě, byla vichřice. Nakonec pro mě museli dojet. Strašně jsem brečela, byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Ředitel závodu ale nechtěl mladou holku nechat umřít v horách :). Další rok už jsme to dojeli bez problémů.

Celý den se pohybuji v IT virtuální realitě, kdy restartem většinou vyřešíte problém. Když v noci na tréninku zapadnete v závějích s dlouhým spřežením a dojdou vám k tomu baterky v čelovce, jste zpět v realitě.

Někdo si myslí, že tohle není sport, že vás psi jenom tahají a vy se vezete. Je to trefa vedle. Pokud chcete uspět, musíte makat, až se z vás kouří. Vy i váš pes tomu dáváte všechno. Všichni soupeři se rvou o vteřiny a nikdo vám nenechá nic zadarmo. Je to souboj rychlosti, souhry a samozřejmě štěstí.

Pes není nářadí, ale zvíře a mushing není sport, ale životní styl.

Cinkne první karabina o druhou a i přes zavřené dveře to vzbudí všechny doposud hluboce spící haskouny. Okamžitě ví, co se bude dít. Vyběhnou k vrátkům a už mě vyhlíží, modré oči vytřeštěné vzrušením. Jo! Nese postroje! Poběžíme!!!! A spustí svoji mushingovou hymnu...osmihlasé: "HAAAÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!" To je to, proč to dělám. Pro tu nepředstíranou radost psů ze zápřahu. A občas si mě ráno vzbudí taky sami, ehm.

Je to citát, už to niekto povedal predo mnou. Dlho som ho mal zavesený v karavane. S tými slovami sa úplne stotožňujem. Voľne: "Pes nikdy nerobí chyby. Je to pes, myslí ako pes a cíti ako pes. Chyby robí len človek. Že nenaučil svojho psa to, čo od neho požaduje alebo si myslí, že pes rozmýšľa ako človek a má od neho prehnané očakávania".

Každý rok když proběhne v televizi krátký šot, že se konal Šediváčkův long, tak musím ve svém okolí neustále vysvětlovat, proč jsem tento závod ještě nevyhrál.

Nesnáším mushery, co berou psa jako sportovní nářadí, a lidi, co to moc prožívají a jdou přes mrtvoly

Kdo má trochu závodnického ducha, velké srdce pro psy a romantický pohled na svět, ať se k nám přidá, nebude litovat

... moc nám nevyhovují víkendové dvoukolové závody. Raději bychom, kdyby se pořádala obdoba dogtrekkingu, ale se psím spřežením. Start z bodu A v sobotu, no a nějak se dostat do bodu B v neděli. Buď značená trasa, nebo zábavnější by bylo, kdo si jak trasu zvolí. V takovém závodě by šlo i o ovladatelnost spřežení, schopnost překonávat různé překážky. Finanční náročnost takového závodu bych odhadl na nulu. Ale evidentně doba šusťáků, podomácku dělaných kárek a tras značených fáborky je nenávratně pryč, a většina si závod bez zázemí, píva, hamu-papu, už ani nedokáže představit. Dnes frčí Gore-Tex a elasťáky. Klidně bych nějaký takový závod zorganizoval, ale asi by nebyl zájem. Škoda

Je to to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat.

Lituji ty závoďáky, co se na poslední chvíli přehlásí do jiné kategorie jen proto, aby skončili na bedně

Jo, možná jsme blázni, exoti nebo šílenci, jak někdy od někoho slyším, ale já bych tenhle život nikdy a za nic na světě nevyměnila...

Obdivuju pořadatele závodů za to, jak dokáží vše připravit. Mají můj opravdu velký obdiv.

Není nic lepšího, než vidět svého psa a jeho radost z rychlého běhu přírodou…

Odposlechnutý povzdech mámy jednoho mushera: " Nám padajů okapy a on si kůpi káru za takové peníze

Měsíčně mě psi vyjdou na více než deset tisíc korun. Za to už by byly pěkné Bahamy, možná i několik. Ale za nic na světě bych to nevyměnila... Já musím zhynout na saních

Když jsou zapřaženi, tvoří siločáru nabitou energií. Když běží, jsou ztělesněná elegance a výkon.

Právě jsem dopila ranní kávu u psů a představte si, že dnes ráno dorazil podzim do Jizerek. Včera bylo ještě léto a dnes máme první podzimní den. Dozrály jeřabiny a v břízách se oběvily první žluté listy. Tak už je to zase tady. Letí to všechno šíleně rychle...

Má nejoblíbenější historka je o tom, jak mě spřežení táhlo za sebou téměř 2 km a já nebyla schopná je zastavit (zapřaženo 11 psů) ani se dostat po špagátu k saním (vždy se k saním vážu). Nakonec jsem rezignovala, lehla si na břicho, dala ruce před sebe, nohy pokrčila v kolenou a nechala se táhnout, jako bych jela po skluzačce. Uklidňovala mě jediná věc - že to holky moje chlupatý vzali směrem k autu. :)

Na závodech, intenzivkách, táborech a podobných akcích nenávidím dvě věci: balení a vybalování!

Věčně nedosažitelným ideálem je dát dohromady psy stejně rychlé a vytrvalé, charakterově vyzrálé a zapálené pro jízdu, spolehlivé psy s odolnýma nohama a chutí k jídlu, psy, kteří vědí, že zastávky na oddech jsou kvůli odpočinku, ne na tropení hloupostí, psy, kteří se neperou a nemusejí být proto vykastrováni, takže později mohou majiteli přinést peníze za krytí. Stejně důležitý význam má další, těžko postižitelná vlastnost – kombinace odvahy a elánu: síla ducha, díky níž jsou schopni běžet dvanáct nebo čtrnáct hodin z každých čtyřiadvaceti hodin po celé dva týdny, skálopevné odhodlání zdolávat horské průsmyky, když oči nedokážou proniknout hustou sněhovou vánicí a uši neslyší nic než ječení větru. Na úžasné psy, kteří to dovedou, se lze spolehnout, že i za nejhorších podmínek povzbudí celé spřežení, a především samotného mushera. Ať mají psi jakékoliv vlastnosti, udělat z nich výborné spřežení vyžaduje u mushera vrozený talent a dovednosti, jejichž získání trvá léta. Někteří nováčci si až po měsících učení uvědomí, co vše je třeba pochopit. Vybudovat absolutní důvěru mezi živočišnými druhy, být schopen se podílet na vztahu, kdy vedoucí postavení někdy musí mít člověk, jindy zase jeho psi, aby společně dokázali přežít, už ve vyspělých civilizacích není běžné.

Když jsem, před devatenácti lety, seděl nad fotkou Sibiřských husky, tak jsem netušil, co mě čeká a že to bude láska na celý život. Poznal jsem díky nim spoustu fajn lidí a život s nimi je jedno velký dobrodružství.

Jednou jsem musel zastavit spřežení při výjezdu z lesa, kde se asi tak padesát metrů před námi na cestě pokoušel jezevčík o vlčačku. A jak tak byli zaláskovaní, tak je probralo až neskutečný ječení, štěkání a vytí. Ve strachu o pevnost šňůr jsem pustil brzdy, protože jezevčík, asi ještě v tranzu, zůstal na místě, a i když byla ovčačka už dávno pryč, civěl na nás jako na zjevení. To už sem byl ale v tranzu i já a přidal se k běsnění psů taky ječením a štěkáním, a cítil se bejt jedním z nich... Chudák malej, skoro se ani nedotýkal nohama cesty, jak letěl.

… za co bych dala palec dolů českému mushingu? Za občas zbytečné hraní si na něco velkého - stejně jsme všichni "zahrádkáři" …

Psa můžete naučit spoustu věcí, ale neuděláte ho rychlejším, než je, a neporučíte jeho srdci. Pes, který nemá srdce, i přes všechny dobré fyzické vlastnosti nebude nikdy dobrým saňovým psem. Dokonalý pes má zdravé packy, je nesmírně rychlý a má vůli nikdy neskončit.

Vrzgot snehu pod nohami, dych, ktorý sa stáva viditeľným, zimná rozprávka navôkol a veselé psy, ktoré robia to, čo ich robí šťastnými – čo môže byť krajšie?

Před čtrnácti lety jsem sporty s pejsky objevil náhodou, a doslova mě to uchvátilo, mezi mushery mám řadu výborných přátel. Nevím, jestli za to mohou ti psi, ale vesměs jsou to úžasní lidé. Škoda, že jsem se s nimi seznámil až coby téměř penzista. Nejsem úspěšný sportovec, pouze dělám, kromě jiného, to co mne baví a na co mám sílu. A psi mi moc pomáhají, jsou pro mne doping…

dřív jsem si vedla tabulky, měřila tratě, teplotu a časy... teď dávám jen na pocity, hodně pozoruju kluky a jejich projev. Když vidím, že jim něco nesedlo, nemají šťávu... zabalím trénink třeba po dvou kilometrech, pochválím je a jdeme si raději házet balónkem, nebo si zaplavat.

Je ale pravda, že tihle sprinterští psi mají pohyb a rychlost v krvi. Jen když uvidí postroj, jsou jako "nadržení". Lační zjistit, co je za další zatáčkou. Dáváte-li jim všechno, všechno vám bohatě vrátí. Chtějí pro vás zvítězit.

Hlavně ať to schválí manželka, jinak je zle.

Mushing je jeden z nejhezčích sportů na světě a jsem moc rád, že jsem ho poznal.

Dopuješ? Jasně!!! Copak bez toho jde stačit hyperaktivnímu synovi a manželovi, když v kotci vříská dalších 6 hyperaktivů...

Nikdy se nevydám tolik jako se psem, můj pes dělá to samé pro mě...

Na organizátory čeká několik úkolů. Je třeba mushing zjednodušit pro veřejnost, což znamená méně kategorií. Dále je potřeba zpřístupnit tento sport mladým lidem a motivovat je k tomu, aby u něj zůstali. Juniorů se musíme ptát, co je zajímá a co se jim líbí. A pak toho využít. Většina starých musherů už nic nového nevymyslí, na to jsou příliš staromódní. Jestli chceme diváky a sponzory, musíme se začít vyvíjet. Například nemám moc ráda hromadné starty, ale myslím, že jsou důležité pro budoucnost tohoto sportu. Proto jsem a budu jejich propagátorkou.

Pes běžce při canicrossu výrazně zrychlí. Můj rekordní průměr na zhruba šestikilometrové trati je 23 kilometrů za hodinu. Kdybych běžel sám, dostal bych se asi na patnáct. Závody ovšem nejsou jen o rychlosti, ale i o vzájemné souhře. Proto se nestává často, že by člověk startoval s cizím psem. Hodně totiž záleží na tom, jak zvíře poslouchá svého pána a zda se nechá vyrušit třeba pohybem lesní zvěře. Je dobré, když je na sebe dvojice zvyklá, sehraná a tvoří pár.

Cha cha, najtazsi závod byva cez nedele - cesta domov po pretekoch… zmiesane pocity, prechoreny, atd… sak vieme, destilery

NEPOŘIZUJI SI TAŽNÉ PSY, ABYCH TLAČIL.

Je to ideální pohybová aktivita pro zkrachovalé sportovce.

Když to nebereš vážně, tak je to fakt drahá sranda.

Jéé... Pořídíme domeček, k němu koteček, plný boudiček, 10 psích holčiček... Chtěla bych mít zase desetispřeží psích holčiček, víc ani ne. To byl ten nekrásnější pohled na světě, tolik chlupatých prdelek.

Dnešní vyjížďka na kole se psy se obzvláštˇ povedla. Jela jsem na Petříkovké rybniky. U jednoho rybníka byly desítky kachen. Psi nic, jen koukali. No a pak tam byla jedna u pozvolného vstupu do vody. Psi o ní začali jevit zájem, kachna šla do vody velice pomalu, tím vzbudila u psů dojem, že by se dala ulovit. No a protože já mám psy okolo pasu, nějak se stalo, že jsme byli v rybníce všichni, psi, já i kolo. Voda byla celkem teplá a celkem mě překvapilo, jak lehce mě psi odtáhli ve vodě, jak mě voda v ležící poloze nadlehčovala. Kolo jsem vylovila, sebe taky, na psy jsem se ani nezlobila, na tom kole stačí fakt málo a už to má jiný směr.

16.SRPEN-DEN,KDY BYLO NA ALJAŠCE OBJEVENO ZLATO :-) ZA PÁR DNÍ VÁM DÁM ZPRÁVU,ZDA SE MI TAM PODAŘILO TAKÉ NĚCO NAJÍT :-) MYSLÍM,ŽE TAM NAJDU SPOUSTU NEZAPOMENUTELNÝCH ZÁŽITKŮ.OBZVLÁŠTĚ SE TĚŠÍM V DAWSONU NA SOURTOE COCTAIL :-)

A je to za náma, moc děkuji svému mladému psu Emanovi. Na první TDM paráda. Podařilo se nám uhájit 3. místo v mužích.

Neviem ako je to v Čechách, ale na slovenskom mushingu mi najviac prekážajú ľudia, ktorí sa stále na niečo sťažujú, nikdy pre nich nič nie je dobré a nevedia nič oceniť. Odoberajú chuť organizátorom vôbec niečo zorganizovať. Stojí za tým kopa roboty a preto by takýmto pretekárom trocha pokory a vďaky neuškodilo.

Jako velký canicrossový začátečník musím sdělit první dojmy z Montány. Za prvé musím ohromně pogratulovat medailistům, protože bojovali fakticky statečně a patří jim můj velký obdiv. Člověk slyšel z vypravování, že ty hory jsou zatraceně vysoké, a že je to jeden z nejtěžších závodů, ale ty moje představy zcela neodpovídaly realitě:-) Je to v reálu prostě mazec. Trénink na Montánu musí být opravdu tvrdý, protože jak se říká těžko na cvičišti lehko na bojišti. Já tedy na bojišti trpím, ale bojuju co mi síly stačí. I když celkově jsem za druhou půlkou a v kategorii zatím 13. Ponaučení, které mi z těchto dvou dnů vyplývají jsou: trénink před Montánou musí být tvrdý, kopec v Sušici (Svatobor) je jenom taková jednohubka:-).

Myslím, že současná situace je jen vyvrcholením tendencí, které v českém mushingu panují už asi 5 let. Nechci říkat jestli je to dobře nebo špatně ale je to tak, že už delší dobu se český mushing posouvá od závodní kvality k pohodovému večernímu posezení, od velkých závodů k víkendovým akcím, od týmů k individuálům, od sněhu k off snow, od kvalitní konkurence k výhodnému rozdělení do kategorií, aby zbyla medaile na všechny. Pokud tato situace vyhovuje většině musherů (a zdá se, že to tak je), pak je to v pořádku a menšině nezbývá než se přizpůsobit. Ale nelze se pak divit, že tuto loď část posádky opouští.

… přesný mustr jak správně natrénovat psa není. Každý pes je jiný a snese jiné tréninkové dávky. Všeobecně platí, že ho trénink musí bavit, měl by se na něj vždy těšit a je důležité, abych i já měla z tréninku dobrý pocit. Psům vždy nechávám dostatek času mezi tréninky na regeneraci. Vzdálenosti, které trénuji, upravuji podle momentální kondice psa a také podle klimatických podmínek.

... ať už přijde zima... moc se na ni těším

Táta, máma, děti, aspoň sedm psů (různý věk, jak dorůstají a stárnou) a strašná hromada propriet se nacpou do dodávky (někdy i s vozíkem) a jedou na víkend campovat někam na louku 400 km daleko. Grilovaní, tlachání s kámošema (teda konkurencí), občas nějaká ta pařbička a mimo jiné sportovní výkony hodné světové špičky. Pokud na závodech za kýmkoli přijde někdo nový, jako my před lety za manželi Porubskými a ostatními, vždycky jim někdo poradí. A dobře. To je fakt příjemný. V dnešní době to už moc není vidět.

Než si psa koupíte, důkladně rozvažte, které disciplíně se chcete věnovat, aby volba plemene byla správná. Štěně vybírejte ne podle ceny, ale podle kvality krve. Počáteční investice je stejně jenom zlomek částky, kterou zaplatíte za krmivo, veterináře, závody … Pokud chcete hned koupit celé spřežení, doporučuji začít v kategorii C (do 4 psů) a teprve časem uvažovat o rozšíření smečky.

Jestli se někdy necháte zlákat ke canicrossu a motivací bude v souvislosti s tímto sportem často zmiňovaná radost z pohybu, nečekejte na ní v průběhu závodu, dostaví se bez ohledu na umístění až po vzpamatování se v cíli a věřte mi, stojí za to všechno pro ní podstoupit, vždyť její intenzita se násobí rovnou dvakrát, radost máte vy i Váš pes.

Kdo má trochu závodnického ducha, velké srdce pro psy a romantický pohled na svět, ať se k nám přidá, nebude litovat.

Pořídili jsme si s Jaromírem Hanušem každý jednu SH a pod vedením Hynka Langa a jeho ČHP jsme začali jezdit. Byl to pravěk, ale bylo to nádherné a připadali jsme si jak hrdinové od Londona.

Podle mě není samotný trénink jenom o tom, že člověk zapřáhne psa, který není zahřátý. Žádný člověk nejde běhat, bez toho aniž by se rozcvičil. Proto dbám na pečlivé protažení svalů a zahřátí psa před tréninkem nebo závodem.

… asi nejtěžší pro mě byla noční etapa na Border Rush, která se jela ve sněhové vánici, kdy nebylo vidět ani na psy. A nezbylo mi nic jiného, než se spolehnout, že to psi zvládnou. Dokonce mi za dojetí této etapy byl slíben Mercedes, ale pořád jezdím ve Felicii. Tak nevím, kde se stala chyba ...

Přiženil jsem se do rodiny, kde se mushingu věnovali a manželka mi nadávala, že jsem tlustej.

Před každým závodem si dám nějaké to pivo a vykouřím dýmku a na trati mám puštěný bluegrass. Bez toho nejedu ani já, ani psiska.

Popularita tohoto sportu stále stoupá, hlavně díky příznivcům, kteří mají jednoho či dva pejsky a tak závodí v cannicrosu, bikejöringu či scooteru. Ale i ve spřežení přibývá závodníků. Ze všeho nejdůležitější však je, že kvalita našich závodníků je veliká, což dokazuje, že už několik let dováží naši reprezentanti z mezinárodních šampionátů medaile. Myslím si, že ČR patří v mushingu k nejlepším státům Evropy a doufám, že tomu tak bude i nadále.

Ok pisu si,kdyby me nekdy napadlo si půjčit ESP na zkoušku,tak si vzit čočky a ne brýle

Ať se psem nebo bez něj, ať na kole nebo pěšky jde o to děti zapojit do aktivního života, najít jim zrovna ten sport, který by je především bavil a mají k němu vlohy. Vysvětlit, že jen oni jsou za svoje tělo zodpovědní a co do něj nacpou formou jídla a co mu dají formou pohybu se vrátí opět jen jim samotným. A stejně jako naši prohnilou politiku je třeba léčit od spodu, od nás obyčejných lidí, kteří se musí začít chovat lépe ke svému okolí, tak i k aktivnímu životnímu stylu a správnému chování se k živým bytostem je třeba učit a správně motivovat nejprve náš lidský potěr, naše děti.

Jo! Je to tam. občas i přes velkou bolest jsem to dokázala... 1.místo na TDM....... Obrovské díky MÉMU UŽASNÉMU NICKOVI....Bez něj bych to nedokázala...... a samozřejmně i Ola běžel skvěle..... Jinak 8dní,10 etap,cca 70km....

... 3x HURÁ !!! ... ve zdraví jsem s velkou pomocí NEMA a OXI dokončila canicrossový 10.etapový závod TDM 2013 ... :)

Do každé sezony si dávám za cíl nezranit sebe ani psy a jezdit na maximum svých i psích možností.

Víkend strávený na pretekoch mi dá neporovnateľne viac ako hocijaká dovolenka. Možno si tak fyzicky neoddýchnem, ale pre psychiku je to čistý reset. A preto chodím na preteky rada - lebo je to spojenie všetkého, čo ma robí šťastnou.

Prvý krát som sa zúčastnila pretekov koncom októbra 2011 v Mošovciach. Na trati som išla vypľuť dušu, no hrial ma pocit, že som konečne súčasťou a nie len pozorovateľ spoza pásky. Bežala som s mojou „srdcovou záležitosťou“, malamutkou Didi. Bola to premiéra aj pre ňu, ale už po pár metroch pochopila, o čo ide a čo od nej budem chcieť. Ja som bola s ňou a ona so mnou. To nám stačilo.

„Můj směr byl vždy sever.“

Trošku mě s*re, že kategorie pro individuály, nejsou takřka vůbec rozdělený podle ras psů, tím pádem v „individuálech“ nemá člověk s jedním seveřanem, natož s malamutem víceméně žádnou šanci udělat sebemenší úspěch…:-)

Doporučuji vyzkoušet… buď vás to chytne, nebo půjdete domů s čistou hlavou…

... porazit s huskounem všechny jezdkyně s ESP v bikejöringu :) … vím, nesplnitelné přání O:)

…konečně jsme se vyškrábali na hřebeny Orliček. Najednou jsme byli sami obklopeni mrazivým tichem, které rušilo jen oddechování psů a vrzání sněhu pod skluznicemi. Mlha by se dala krájet, ale malamutí tlapky neomylně kopírovaly stezku. Sáně se nakláněly a houpaly v rytmu sněhových dun a já se najednou přistihl, jak si výskám. Právě jsem se nabíjel adrenalinem! Věděl jsem, že mi to nabití vydrží tak akorát rok, než se zase postavíme na trail Šediváčkova longu…

líbí se mi ta makačka při canicrossu a nelíbí to samé

Vzpomínka na zimu ...

... "na starý kolena" jsem začala běhat, letos ve zdraví jsem přežila etapový závod ve Francouzských alpách ... a pak se jak ŽÁBA rozplácnu na asfaltu, kilometr před cílem Jizerskohorského canicrossu ... ponaučení dne: Makat až do cíle a nemyslet na blbosti :-D

čokoľvek človek robí, mal by mať z toho hlavne radost... mushing nie je výninkou

Na tento závod jsme se s Aronem chystali již v předchozích dvou letech, ale teprve nyní se náš start stal skutečností. Psí triatlon v Sadské nemá ve světě obdoby, letos se konal 21. ročník a na start se postavilo přes 70 týmů. Aron a já jsme startovali v nejprestižnější kategorii Golden race, určené pro profi závodníky. Hned na úvod jsme vinnou, jinak skvělých pořadatelů, nestihli svůj interval startu. Plavecká část v našem podání byla super rychlá. Výborně se nám povedl i přechod na kolo. MTB po písčitých cestách jsme zvládli průměrem přes třicet. Druhé depo a přezutí do maratonek jsem zároveň využil ke zchlazení psa. Běh už byl pro Aríka v horku trápením a poslušně mi běžel vedle nohy. Byl to především jeho závod, který překvapivě dokázal vyhrát. Na trati 150 m plavání, 4,9 km MTB, 4,6 km běhu jsme se zdrželi jen 31 minut a 39 vteřin.

Poprve jsem dneska zjistil.. ze canicross muze i pekne bolet :-(

takze strategie pro triatlon na pristi rok: plavat i v botach mit pomocnika natrenovat kraul nepichnout vymenit psa :-)

Uz delsi dobu si pohravam s myslenkou na obnoveni stare tradice a to jest jizda na kole se psy, tenkrat sice jen se trema, ale ted zas nemam na sedacce zadny dite.. No a tak se mi zakoupilo horske kolo a vyrazila jsem na par zkusebnich jizd. Zatim me psi sudnali jenom jednou, za koroptvi, ale to jsem skoro stala. Koncem srpna to jedeme vyzouset na Lipno.

Tak je to za námi :-) musím veřejně poděkovat všem organizátorům za tuto akci. Bylo to úžasný! moc milé prostředí, dobře značená trasa a hlavně všude úsměv :-) ještě jednou moc díky a příští rok zase ahoj na Sadské! :-)

canicross dělají ty nejkrásnější holky

Závidím všem na TDM 2013

Nejčastějším plemenem, které se v canicrossu objevuje, je evropský saňový pes. Jde o výsledek křížení ohařů, jehož výhodou je rychlost. Nejdůležitější je, aby měl pes chuť tahat a radoval se z pohybu. Někteří psi procházejí určitým výcvikem, aby cítili tah. Pokud se ale vedou k běhání od štěněte, návyky se jim zautomatizují a nemusí se učit. Nastává spíš opačný problém, protože je s nimi pak těžké na vodítku jen chodit. V podstatě se dá ale běhat s každým psem - já jsem třeba začínal s kokršpanělem.

Hooodně kilometrů a s těžkou károu. Je to fajn mít tým pod kontrolou a mít šanci kdykoliv zastavit.

To co jsem se dnes dočetla, tak mě opravdu velice mrzí a doufám,že se to ještě dokáže dát změnit. Závody na Horníku patří opravdu mezi nejlepší tratě v čechách a troufám si trvdit, že i v Evropě. A opravdu by bylo hodně smutné, kdyby český mushing o tyto závody přišel. Jak už tu bylo psáno, vždy si člověk stejně vybere podle sebe kam jet a já osobně i když mám Horník cca 350km od domu, tak vždy na tyto závody (nebo i třeba jenom tréninky) jedu velice ráda. Tak určitě Jirka Trnka má mojí a od Krupičků velkou podporu.

Ahoj, prodávám trička s motivy psů - mám i několik s musherskou tématikou. Kdyby se líbilo :) www.dogprint.cz

Miluju běh – kros. Pejsci jsou pro mě nejlepšími parťáky, zároveň trenéry :) (miluju, když potkáme srnku nebo zajíce a běžíme tak rychle, že mi nestačí fungovat plíce a krvavé puchýře na chodidlech ani necítím… :) ) a i když se mi nechce, už jen kvůli pejskům se přemluvím a vezmu je proběhnout.

Pridte sa pozret na Oravu, na musherak a zajtra mame dalších clenov.

Miluji psy pro jejich přímý přístup k životu, jejich energii a ochotu jít do toho, být s týmem. Jsem ráda s lidmi, které život se psy vytesal do nezaměnitelné podoby. Miluji adrenalin i slunce na horské pláni. Spolupráci s leadry, na kterých závisí vše. Mám radost, když se psi učí a dělají pokrok, když je každý den vidět, jak se jim zlepšuje kondice. Musím být dobrým šéfem a to mne vede k maximálnímu sebeovládání (psi to přesně cítí - i v totálním průšvihu musí člověk dávat psům pocit, že ví, co dělá a že je to řešitelné). Psi jsou pro mne velkými učiteli, stejně tak jako ostatní musheři.

letní sestřih už mě nebavil :-D

I když nejsem musher ale jen obyčejný pomocník na závodech klubu Metuje tak bych si život bez mushingu na akcích Metuje nedovedl ani představit ( perfektní parta , skvělé závody , a organizace )

jde o souhru mezi psem a člověkem,on to dělá pro mě a já pro něj

Vzor vyloženě nemám, ale v mushingu smekám před Jirkou Suchým.

Tak jako u všech současných moderních sportů je i tento v zajetí peněz, a už se vytrácí to samotné nadšení ze sportování a mění se to na honbu za výsledky. Pak se kvůli tomu šlechtí speciální psi a sestrojují stroje... tím se to vzdaluje obyčejnému lidu... ale to se nedá nic dělat, to je pokrok :)

zajímavej nápad, koukám že "přiznání.... "někoho"" docela frčí, náhodou jsem se tady na FB dostal k "přiznání atletů" a to fakt číst je prdel jako prase, protože tam ty lidi píšou většinou fakt perly jak sviňa a fakt "PŘIZNÁNÍ", který by normálně jen třeba neřekly, protože to je blbý.... ale tady, když se neví od koho to je, tak můžou psát víceméně fakt cokoliv, co se jim fakt honí v hlavě a pak to má ten správnej efekt a je to prdel.... Tady zatím z těch 17 "přiznání" nejni jakoby přiznání nic, ale jsou to jen takový všeobecný definice okolo psů a mushingu a nebo věty, který říkají jak je to užasný.... chtělo by to fakt trošku větší perly a opravdový "přiznání".... :-) Ale jinak super nápad, snad se časem budou objevovat lepší perly.... Kam lze ty "přiznání" posílat, tak aby je semka mohl někdo anonymně vkládat...? :-)

Tak jsme dnes vyjeli.... a upadlo mi kolo :-) Sranda musí být!

Půjčila jsem si od syna kolo na cyklotrial, a že půjdu zkusit zapřáhnout. Došla jsem s nimi na Letenskou pláň v Praze, tam je zapřáhla před kolo a už jsme jeli. Přesně v době, kdy jsem si pomyslela, jak je to senzační a jak mažou, mi upadlo přední kolo. Napřed letěly moje brejle, potom já. Přesně před tím, než jsem dopadla, jsem si uvědomila, že moje holky odskočily stranou, abych na ně nedopadla. Jak jsem vypadala, no to si asi všichni dovedou představit.

Psí pohled? Je v něm věrnost a důvěra ,oddannost a láska , která nedonáší nezávidí,nezalže a neošidí , cožpak se to vidí u lidí?

Stojím na sanici, točím čtyřmetrovým bičem nad hlavou a najednou mne to vší silou táhne ze saní. To se na úzké cestě zachytil bič za strom - a spřežení bylo pryč.

Pes chce mít naprosto jasno v tom, jakou pozici v hierarchii smečky zastává. Proto miluje člověka, který mu dává povely a vymezí mu mantinely, kam až smí, a co může a nesmí. To činí psa šťastného.

Cilj za naslednje leto je že znan - TDM 2014 Letošnja dirka je bila najtežja in hkrati najboljša stvar kar sem jih probal.. NORO !!! Dirka, ki jo ne moreš primerjati z ničemer drugim.... Cílem pro příští rok je již známá TDM 2014:) Letošní závod byl nejtěžší a nejlepší, co jsem kdy zkoušel. Šílené!!! Závod se nemůže srovnávat s ničím jiným.

2500 km autem, závodních 70 km v Alpách během 10 etap, 4 černé nehty, 2 obrovské puchýře na patách, 1 podvrknutý kotník ... 63 místo absolutně/ 16 v kategorii a jinak také skvělá dovolená :-)

Těch 24 let, co vlastním haskouny, se nenudím a ten život s nimi byl hrozně fajn. Nevím, co bych dělala bez psů. Asi bych seděla u televize a pletla fusekle. Fuj! Kromě toho díky psům mám fůru známých a přátel nejen mezi mushery.

Přihláška na triatlon v Sadské odeslána. To jsem teda fakt zvědavá, jestli to přežiju :-)

Sušice je krásná, ale proti Montaně fakt suchá :-)

Běžci mají svůj Skyrunning, canicrossaři zase Trophée des Montagnes… jenom si při tom místo hůlkami pomáhají psem

Tale TDM je pa najtežje kar sem kdajkoli dirkal - Popolnoma sesut pa še na pol nismo Trophée des Montagnes je to nejtěžší, co jsem kdy absolvoval - Jsem úplně hotový, a to nejsme ani v polovině

Od začátku (cca 7 let) do teď jsem běhal stále v jednom sedáku. V sobotu jsme zakoupilI nový od jiného výrobce. Nutno konstatovat, že tak obrovskou změnu k lepšímu jsem nečekal.

I letos se chystám na nejtěžší canicrossový etapový závod "Trophée des Montagnes". Opě se těším až po noční jízdě autem spatřím ty úžasně strmé kopce. Každý rok mi překvapí jak jsou velký a prudký. Ale nikdy nezapomenu na svůj první ročník, kdy jsme si před závodem prošli první etapu. A všichni tři (Ivana Velkoborská, Roman Čermák a já) jsme se shodli na tom, že tohle se běžet nedá a že odjíždíme k moři. Naštěstí jsme překonali první dojem. Zkusili to. A ukázalo se že to běhat jde, ikdyž do posledního střediska jsem se nedostal. A to ani následujíci rok.

Právě jsem zjistil, že nám zrušili nejlepší závody na Moravě, a jeden z TOP závodu v ČR, které mají luxusní trať, a perfektní zázemí....a pořadatele který tomuto sportu FAKT rozumí.......

Jsem moc ráda, že jsem si svých pět minut slávy prožila a mohla se vrátit k tomu nejdůležitějšímu a to je to, že jsem ráda s mými psy a jsem šťastná, že s nimi mohu pracovat a připravovat se třeba zase na nějaké dobrodružství. Našim snem by byla Aljaška a závod Iditarod, ale to jsou sny málo reálné.

Canicross se dostal do Česka asi před dvaceti lety. Přišel hlavně z Francie a Belgie, což jsou kolébky tohoto sportu. První oficiální závod se u nás konal v roce 1993 a mistrovství republiky se uskutečnilo o tři roky později. V začátcích si prostě pár lidí chodilo zaběhat se psy, ale dnes canicross prodělává boom. Letošního celorepublikového pohárového seriálu se zúčastňuje kolem sedmdesáti dvojic, k nimž musíme přičíst ještě kategorii příchozích. Ti sice zatím nemají velké ambice závodit, ale základna se díky nim už dá počítat na stovky.

Mushing vyrostl na sněhu …

Pokud chcete vyhrát, zvolte všechny dostupné prostředky, samozřejmě v rámci pravidel. I když vše nebude přímo v duchu „fair play“. Ne vždy vyhrává ten nejlepší a nejrychlejší. Je potřeba to mít i v hlavě „srovnané“!

Není přece nutné hned vítězit

Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest

Jestli to psy baví? Baví, jinak by to nedělali. Jestli se na startu třesou zimou? Netřesou se zimou, ale nervozitou. Jestli je to pro psy nebezpečné? Není, pro mushery někdy ano.

Nechť zvedne ruku ten kdo si nikdy při závodě nebo při tréninku do psa nekop ……………………………