Jednou jsem musel zastavit spřežení při výjezdu z lesa, kde se asi tak padesát metrů před námi na cestě pokoušel jezevčík o vlčačku. A jak tak byli zaláskovaní, tak je probralo až neskutečný ječení, štěkání a vytí. Ve strachu o pevnost šňůr jsem pustil brzdy, protože jezevčík, asi ještě v tranzu, zůstal na místě, a i když byla ovčačka už dávno pryč, civěl na nás jako na zjevení. To už sem byl ale v tranzu i já a přidal se k běsnění psů taky ječením a štěkáním, a cítil se bejt jedním z nich... Chudák malej, skoro se ani nedotýkal nohama cesty, jak letěl.